Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1922/2015

30 Cdo 1922/2015

U S N E S E N Í

Ing. L. B.

České republice – Ministerstvu vnitra,

se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2014, č. j. -105, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se proti České republice domáhal zaplacení 352 500 Kč jednak jako náhrady škody (v částce 2 500 Kč), jednak jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu (v částce 350 000 Kč).

Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. září 2013, č. j. -76, žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. května 2004, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. ).

Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobce, jež mu měly vzniknout jednak v důsledku zničení garážových vrat při zásahu policie dne 9. července 2012 (náhrada škody v částce 2 500 Kč), jednak v důsledku nepřiměřeného zásahu policie ve dnech 8. a 9. července 2012 (zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 350 000 Kč). Dovolání v rozsahu uplatněného nároku na náhradu škody, o kterém rozhodoval odvolací soud, není přípustné s ohledem na ustanovení , neboť ohledně něj bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nároku nepřesahujícím svou výší částku 50 000 Kč.

V rozsahu uplatněného nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu (v částce 350 000 Kč) spatřuje žalobce splnění předpokladu přípustnosti dovolání předně v nastolení otázky, zda Česká republika odpovídá za zásah policejního orgánu do vlastnických práv poškozeného objektivně, nebo zda se jedná o odpovědnost založenou na zavinění.

Z obsahu spisu však jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky, jež byla žalobcem v dovolání vymezena, nezávisí. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru o souladnosti postupu policejních orgánů při zásazích ve dnech 8. a 9. července 2012 se zákonem, otázkou povahy odpovědnosti státu za postup jeho orgánů se tak vůbec nezabýval. Daná otázka tak přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť na jejím řešení rozsudek odvolacího soudu založen není.

Ani na další žalobcem vymezené otázce, zda postup policejních orgánů při zásazích ve dnech 8. a 9. července 2012 lze považovat za přiměřený, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Z hlediska právního hodnocení vyšel odvolací soud v napadeném rozsudku z toho, že policisté měli při obou zásazích dostatek informací, jež je opravňovaly k závěru, že se žalobce pohybuje na cizím pozemku protiprávně, jakož i z toho, že žalobce svým chováním vzbuzoval důvodnou obavu, že v tomto jednání bude pokračovat. Otázka přiměřenosti postupu policejních orgánů při uvedených zásazích tak předmětem posouzení odvolacím soudem vůbec nebyla. Tato otázka tak přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť na jejím řešení rozsudek odvolacího soudu založen není.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

K žalobcem namítané vadě řízení (nesprávné hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem) by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné ( ), což ovšem není.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 9. prosince 2015

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu