Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2634/2015

30 Cdo 2634/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyní a) A. Č., a b)A. S., obou zastoupených Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalovaným 1)České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, a 2) P. J., o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyní proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. března 2015, č. j. -102, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-západ jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. září 2014, č. j. -60, rozhodl, že první žalovaná (Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti) je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 58 500 Kč s příslušenstvím a v částce 91 500 Kč s příslušenstvím žalobu žalobkyně a) vůči první žalované zamítl (výrok I), a že první žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 63 000 Kč s příslušenstvím a v částce 87 000 Kč s příslušenstvím žalobu žalobkyně b) vůči první žalované zamítl (výrok II). Dále zamítl žalobu žalobkyně a) proti druhému žalovanému (Petru Jabůrkovi) o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok III), stejně tak zamítl žalobu žalobkyně b) proti druhému žalovanému o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok IV) a současně stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).

K podanému odvolání Krajský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a V a ve výroku II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalobkyně se domáhaly zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. (žalobkyně a) a sp. zn. (žalobkyně b), přičemž na nepřiměřenou délku těchto řízení měla mít vliv skutečnost, že tato řízení byla přerušena do skončení vedlejšího řízení vedeného taktéž u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , ve kterém mělo dojít k nedůvodným průtahům.

Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně ve výroku I v té části, ve které odvolací soud potvrdil výrok V rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze ve vztahu k první žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Posuzované dovolání, ve kterém bylo uvedeno, že „po součtu měla být žalobkyním na náhradě nákladů před soudem prvního stupně dohromady přiznána částka ve výši 51 954,40 Kč, když o nákladech bylo rozhodnuto jediným výrokem,“ není vzhledem k ustanovení přípustné, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo ve vztahu ke každé žalobkyni rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (každé z dovolatelek měla být podle jejich výpočtu přiznána na náhradě nákladů řízení částka 25 977,20 Kč). K tomu Nejvyšší soud dodává, že žalobkyně měly v řízení postavení samostatných společníků podle ustanovení , proto je nutné zkoumat přípustnost dovolání ohledně náhrady nákladů řízení ve vztahu ke každé ze žalobkyň zvlášť. Je tedy nerozhodné, že součet nákladů řízení obou žalobkyň hranici hodnotového omezení přípustnosti dovolání přesahuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15. září 2015, sp. zn. ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 10. prosince 2015

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu