Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3183/2015

33 Cdo 3183/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně OMEGA ESTATE s.r.o., se sídlem v Praze 1-Novém Městě, Senovážná 1394 (identifikační číslo osoby 28242823), zastoupené Mgr. Markem Ječmenem, advokátem se sídlem v Praze 1, Růžová 972/1, proti žalovanému L. Š., zastoupenému Mgr. Alenou Kopejtkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Doubravínova 308/19, o 99.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2015, č.j. -54, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 11. 2014, č.j. -32, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 99.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. V první řadě uzavřel, že dohoda účastníků o tom, že se jejich závazkový vztah řídí , obchodním zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů, je neplatná ( cit. zákona). Smluvní vztah založený smlouvou o výhradním zprostředkování z 10. 10. 2013 podle odvolacího soudu skončil 1. 2. 2014 uplynutím doby, na kterou byl omezen, resp. oznámením žalovaného, že nemá zájem na prodloužení smlouvy, které bylo žalobkyni doručeno 26. 11. 2013. Žalovaný 20. 11. 2013 – tj. po uzavření zprostředkovatelské smlouvy a před uzavřením dohody o rezervaci – podal návrh na vklad zástavního práva, čímž porušil závazek podle článku I bodu 3 zprostředkovatelské smlouvy. Žalobkyni tím ve smyslu článku VII bodu 1 smlouvy vzniklo právo na smluvní pokutu; její výše není s ohledem na zjištěné okolnosti nepřiměřená, a proto je její sjednání platné ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“).

V dovolání, kterým rozsudek odvolacího soudu napadl, žalovaný namítá, že soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, v níž žalobkyně nevymezila „jednoznačně a určitě“ předmět řízení, „což činí žalobu neprojednatelnou.“ V žalobě a následně ve vyjádření žalobkyně vylíčila několik skutkových dějů, které měly zakládat nárok na smluvní pokutu i nárok na odstupné (každý ve výši 99.000,- Kč), aniž specifikovala, z jakého skutkového děje své právo odvozuje. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc není zřejmé, na základě kterého nároku bylo žalobě vyhověno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle je přípustnost dovolání ( až 238a) oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolání není přípustné; otázka procesního práva, jejíž řešení odvolacím soudem žalovaný zpochybnil (vylíčení skutkového děje, na jehož základě žalobkyně uplatňuje právo na plnění, jinak řečeno individualizace předmětu řízení po skutkové stránce), již byla Nejvyšším soudem vyřešena a napadené rozhodnutí je s touto (konstantní) judikaturou v souladu (srov. usnesení z 15. 10. 2002, sp. zn. , usnesení z 26. 1. 2005, sp. zn. , rozsudek z 28. 3. 2007, sp. zn. , usnesení z 28. 1. 2015, sp. zn. ). Napadené rozhodnutí je rovněž souladné se závěry usnesení ze 4. 6. 2008, sp. zn. , týkajícími se definice rozhodujících skutečností ve smyslu

Žalobkyně v žalobě a ve vyjádření z 28. 8. 2014 tvrdila, že na základě smlouvy z 10. 10. 2013 se zavázala vyvíjet činnost směřující k prodeji bytové jednotky a specifikovaného spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemků ve vlastnictví žalovaného třetí osobě. Žalovaný se – mimo jiné – zavázal, že do podpisu smlouvy o smlouvě budoucí kupní, resp. smlouvy kupní neuzavře smlouvu o převodu vlastnictví na jinou než zprostředkovatelkou vyhledanou osobu nebo smlouvu omezující jeho vlastnické právo (zejména zástavní, o zřízení věcného břemene, nájemní), pokud k tomu nebude vyzván zprostředkovatelkou. Pro případ porušení tohoto závazku si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 99.000,- Kč. Dne 20. 11. 2013 žalovaný podal příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na vklad zástavního práva zajišťujícího pohledávku věřitele případným uspokojením z výtěžku zpeněžení předmětné bytové jednotky. K žalobě podle žalobkyně připojila y, z nichž shora uvedené skutečnosti rovněž vyplývaly. Odvolací soud – na základě vylíčení rozhodných skutečností v žalobě ( ) a ve vyjádření ( ) – vyhověl žalobě z titulu smluvní pokuty (článek VII odst. 1 smlouvy) za porušení smluvní povinnosti nezatížit předmět budoucího prodeje (byt) zástavní smlouvou (článek I bod 3 smlouvy); od zprostředkovatelské smlouvy žalovaný podle zjištění odvolacího soudu neodstoupil, takže článek VII bod 2, pojednávající o odstupném, se neuplatní.

To, že žalobkyně v řízení tvrdila porušení další povinnosti žalovaným (odmítnutí uzavřít kupní smlouvu s vyhledaným zájemcem podle sjednaných podmínek) a že poukázala i na splnění předpokladů vzniku nároku na sjednané odstupné (tím, že žalovaný – podle jejího názoru – odstoupil od zprostředkovatelské smlouvy), nediskvalifikuje řádné vymezení předmětu sporu.

Ve vztahu k námitce nepřiměřenosti výše smluvní pokuty dovolatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ).

Uplatněním (jediného) způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu a 3 není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. To se týká skutkových výhrad proti gramatickému výkladu smlouvy o zprostředkování, tvrzení žalovaného, že dohodu o rezervaci ani její dodatek nepodepsal a že se o rezervaci nedozvěděl na jednání stran 25. 11. 2013.

Žalovaný sice výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesl.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( , věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. prosince 2015

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu