Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 257/2015

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

RUCHSTAV HOLDING a. s.

K + B Expert, s. r. o.

se sídlem v Klíčanech, U Expertu č. 91, IČO 40613666, zastoupenému JUDr. Josefem Corradini, advokátem se sídlem v Ostravě – Staré Bělé, Valova č. 1106/24, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. srpna 2014 č. j. -81, takto:

I. Dovolání žalobce

se zamítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Josefa Corradini, advokáta se sídlem v Ostravě – Staré Bělé, Valova č. 1106/24.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 19. 8. 2013 domáhal, aby bylo určeno, že „na budově v části obce A. H. stojící na pozemku p. č. st. 180, na pozemku p. č. st. 180 zastavěná plocha a nádvoří a na pozemku p. č. 36 zahrada, vše zapsané na listu vlastnictví č. 10 v katastrálním území A. H. ve S., obec A. H., okres Bruntál, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál, nevázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky žalovaného do výše 10.000.000,- Kč zřízené na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 s právními účinky vkladu práva ke dni 5. 11. 1998, neboť toto zástavní právo neexistuje“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 3. 11. 1998 uzavřel s právním předchůdcem žalovaného, společností K + B Expert POPE spol. s r. o., smlouvu o zřízení zástavního práva k uvedeným nemovitostem k zajištění všech pohledávek žalovaného vůči dlužníku RUCHSTAV s. r. o. „s připočtením“ úroků a úroků z prodlení do výše 10.000.000,- Kč, jež měly mít původ v obchodních vztazích mezi žalovaným a dlužníkem RUCHSTAV s. r. o., který ve smlouvě prohlásil, že v době podpisu zástavní smlouvy má vůči zástavnímu věřiteli závazky z obchodních vztahů dosahující výše 9.098.042,- Kč. Žalobce má za to, že zástavní smlouva ze dne 3. 11. 1998 je pro neurčitost absolutně neplatná, neboť z ní nelze ani výkladem dovodit, které pohledávky žalovaného jsou zajištěny zástavním právem k předmětným nemovitostem, a že jako jejich vlastník má naléhavý právní zájem na určení „neexistence“ zástavního práva na nich váznoucího.

Žalovaný zejména namítal, že neměl a nemá vůči dlužníku RUCHSTAV s. r. o. jinou pohledávku než tu, která vyplynula z jejich obchodních vztahů a kterou představuje nezaplacená kupní cena za odebrané zboží, takže tato pohledávka „není zaměnitelná s jinou pohledávkou z jiných než obchodních vztahů“.

Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 4. 2. 2014 č. j. -57 určil, že „zástavní právo dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 s právními účinky vkladu zástavního práva ke dni 5. 11. 1998 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště v Bruntále, k budově v části obce A. H. stojící na pozemku p. č. st. 180, k pozemku p. č. st. 180 - zastavěná plocha a nádvoří, k pozemku - zahrada, to vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. 10 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál pro katastrální území A. H. ve S., obec A. H., neexistuje“, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 16.376,42 Kč k rukám advokáta JUDr. Radka Závodného. Poté, co dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení „neexistence“ zástavního práva, neboť toto právo se zapisuje do katastru nemovitostí, soud prvního stupně shledal, že zajišťovaná pohledávka nebyla v zástavní smlouvě dostatečně vymezena, že není zjistitelné, o jakou pohledávku či pohledávky jde, a že „není odstraněna pochybnost o možnosti zaměnit tuto pohledávku či tyto pohledávky s pohledávkami jinými, kdy ani za použití interpretačních pravidel nelze určit pohledávku, kterou zástava zajišťuje“. Dospěl k závěru, že smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 tak chybí jedna z podstatných náležitostí zástavní smlouvy, že je proto neplatná a že zástavní právo na základě ní proto nemohlo vzniknout.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 8. 2014 č. j. -81 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12.342,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.228,- Kč, oboje k rukám advokáta JUDr. Josefa Corradini. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, že žalobce jako zástavce není v řízení věcně legitimován, neboť žalobce jako vlastník nemovitostí zastavených smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 je v postavení zástavního dlužníka a „svědčí mu proto věcná legitimace v předmětném sporu“. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť určení, zda tu zástavní právo je či není, vede k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k „zamezení ohrožení jeho práva“, a to bez ohledu na skutečnost, že na zastavené nemovitosti jsou vedeny exekuce. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, že zajištěná pohledávka byla ve smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 vymezena dostatečně určitě, neboť podle obchodního zákoníku bylo možné v období do 31. 12. 2000 zabezpečit i pohledávku, která nemůže být určena podrobněji než údaji o osobách věřitele a dlužníka a druhovým vymezením, a v daném případě se mělo jednat o pohledávku z obchodních vztahů mezi žalovaným a dlužníkem RUCHSTAV s.r.o., která ke dni uzavření zástavní smlouvy dosahovala částky 9.098.042,- Kč a která tedy byla specifikována „časovým omezením a výší částky“ s tím, že s připočtením úroků a úroků z prodlení byla zajištěna do výše 10.000.000,- Kč. Odvolací soud přihlédl také k tomu, že zástavní smlouva nebyla od doby jejího uzavření zpochybňována žádným z účastníků, a uzavřel, že v případě pochybností o obsahu smluvního ujednání je prioritní výklad nezakládající neplatnost právního úkonu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že - jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. dovoleno pomocí výkladu měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu a že se odvolací soud od této judikatury bez dostatečného zdůvodnění odchýlil. Má za to, že požadavek určitosti zajišťované pohledávky je nezbytné vykládat tak, že jde o její identifikaci takovým způsobem, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou zástavního věřitele za zástavním dlužníkem a aby bylo zřejmé, jaká pohledávka se zástavním právem zajišťuje; časové omezení a určení výše pohledávky nemůže být „dostatečné k přiznání její určitosti“. Dovolatel je toho názoru, že zástavní smlouva ze dne 3. 11. 1998 je pro svou neurčitost absolutně neplatná, neboť z ní nelze ani výkladem dovodit, které pohledávky žalovaného jsou zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalobce zajištěny. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl, neboť se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že požadavek určitosti zástavní smlouvy byl naplněn a že ji proto nelze považovat za neplatnou. Zdůraznil, že nebylo zpochybněno, že žalovaný neměl vůči dlužníku RUCHSTAV s.r.o. jinou pohledávku než tu, která „vyplynula z jejich obchodních vztahů na zaplacení kupní ceny za dodané obchodní zboží“ a která proto není zaměnitelná s jinou pohledávkou.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že dne 3. 11. 1998 uzavřeli právní předchůdce žalovaného K + B Expert POPE spol. s r. o., žalobce a RUCHSTAV s. r. o. smlouvu o zřízení zástavního práva, v jejímž čl. I společnost RUCHSTAV s. r. o. prohlásila, že má „z titulu obchodních vztahů“ vůči společnosti K + B Expert POPE spol. s r. o. závazky „dosahující v současné době“ částky 9.098.042,- Kč, a v jejímž čl. III dal žalobce do zástavy nemovitosti ve svém vlastnictví, a to budovu postavenou na pozemku p. č. st. 180, pozemek p. č. st. 180 a pozemek p. č. 36, vše v katastrálním území A. H. ve S., k zajištění všech pohledávek společnosti K + B Expert POPE spol. s r. o. vůči společnosti RUCHSTAV s. r. o. s připočtením úroků a úroků z prodlení pro případ, že společnost RUCHSTAV s.r.o. nesplní ve stanovené lhůtě své závazky, které jí „přísluší“ podle čl. I zástavní smlouvy, a to do výše 10.000.000,- Kč; právní účinky vkladu práva podle této smlouvy nastaly dne 5. 11. 1998.

Za tohoto stavu věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, jak měla být v době uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 označena – z pohledu požadavků na určitost právního úkonu – zástavním právem zabezpečovaná pohledávka. Protože tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že sporná zástavní smlouva byla uzavřena dne 3. 11. 1998 - posuzovat podle , , ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. , tedy podle ve znění účinném do 31. 3. 2000 (dále jen „obč. zák.“).

Podle ustanovení § 151b odst. 4 věty první obč. zák. ve smlouvě o zřízení zástavního práva se musí určit předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zabezpečuje.

Podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy) je - jak vyplývá z citovaného ustanovení - kromě určení předmětu zástavního práva (zástavy) též označení zabezpečované pohledávky. Požadavek identifikace zabezpečované pohledávky ve smyslu ustanovení § 151b odst. 4 věty první obč. zák. lze mít za splněný, je-li pohledávka v zástavní smlouvě charakterizována zejména vymezením předmětu plnění, osoby věřitele a osobního dlužníka, případně právního důvodu, a to natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zabezpečení, a aby ji nebylo možné zaměnit s jinou pohledávkou zástavního věřitele za stejným dlužníkem (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013 sp. zn. ). Nemá-li zástavní věřitel vůči dlužníku v době uzavření zástavní smlouvy jinou pohledávku nebo jiné pohledávky s předmětem plnění stejného druhu jako u zabezpečované pohledávky (tedy jiné pohledávky zaměnitelné se zabezpečovanou pohledávkou), je zabezpečovaná pohledávka ve smlouvě o zřízení zástavního práva dostatečně určitě označena i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a předmětu plnění, neboť za těchto okolností je z uvedených údajů zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zabezpečení, aniž by ji bylo možné zaměnit s jinou pohledávkou zástavního věřitele vůči dlužníku.

V projednávané věci byla zabezpečovaná pohledávka ve smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 označena jako pohledávka odpovídající závazkům společnosti RUCHSTAV s. r. o. vůči společnosti K + B Expert POPE spol. s r. o. „z titulu obchodních vztahů“ dosahujícím v době uzavření této smlouvy výše 9.098.042,- Kč; byla tedy charakterizována osobou dlužníka, svým druhem (souhrn pohledávek z obchodních vztahů mezi zástavním věřitelem a dlužníkem v době uzavření zástavní smlouvy) a předmětem plnění (peněžitá částka v celkové výši 9.098.042,- Kč). Protože v řízení nebylo zjištěno (a ani účastníky tvrzeno), že by zástavní věřitel (společnost K + B Expert POPE spol. s r. o.) měl v době uzavření zástavní smlouvy vůči dlužníkovi RUCHSTAV s. r. o. jinou peněžitou pohledávku způsobilou záměny s peněžitou pohledávkou z obchodních vztahů mezi nimi ve výši 9.098.042,- Kč, byla zabezpečovaná pohledávka - jak vyplývá z výše uvedeného - označena ve smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 dostatečně určitě.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je (byť nebyl odůvodněn zcela přiléhavě) z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a . , neboť dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalovanému náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem ( část věty první před středníkem ), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení nebo a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně ( část věty první za středníkem ). (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 10.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalovanému náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného, advokát JUDr. Josef Corradini, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč ( , věta druhá ).

Žalobce je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 12.463,- Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval ( ), do 3 dnů od právní moci rozsudku ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. prosince 2015

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu