Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
615F5CABCAABCB86C1257F5F001F7947.html
HTML · 14.69 KB
No categories available
25 Cdo 3317/2014
25 Cdo 3317/2014
U S N E S E N Í
S. T.
Fakultní nemocnici Brno
, IČO 65269705, se sídlem v Brně, Jihlavská 340/20, zastoupené JUDr. Hanou Krejčí, advokátkou se sídlem v Brně, Špitálka 434/23b, za účasti
Kooperativy Pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group,
IČO 47116617, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o 969.727,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 175/2008 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. března 2014, č. j. 44 Co 43/2013 -258, takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. června 2012, č. j. 30 C 175/2008 -189, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě škody na zdraví částku 291.071,75 Kč, co do částky 678.655,25 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. března 2014, č. j. 44 Co 43/2013 -258, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o poplatkové povinnosti.
Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu při řešení otázky, zda je odvolací soud povinen vypořádat se se vším, co má vztah k projednávané věci, co účastníci tvrdí a co v průběhu řízení vyšlo najevo. S odkazem na některá rozhodnutí dovolacího soudu (sp. zn. 21 Cdo 3810/2010 a 25 Cdo 2587/2000 ) i na judikaturu Ústavního soudu uvádí, že soudy takovou povinnost podle § 132 o. s. ř. o. s. ř. mají a pokud této povinnosti nedostojí, zatíží řízení vadou. Poukazuje na to, že opakovaně v řízení tvrdila, že žalovaná ji nepravdivě informovala o tom, že odstranění výplňové hmoty z mandibulárního kanálku není možné, odvolací soud se však v odůvodnění svého rozhodnutí s tímto tvrzením vyrovnal pouze vágní větou, „že se o chirurgickém řešení se žalobkyní mluvilo“. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1. 1. 2014, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. , Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř. “) – srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.
Dovolání žalobkyně není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť uplatněné námitky nesměřují proti právní otázce, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že postup žalované při poskytování zdravotní péče žalobkyni v r. 2006 nebyl non lege artis, když žalovaná nepřistoupila k chirurgickému řešení a zvolila konzervativní způsob léčby. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud jasně uvedl, z jakých odborných důkazů podaných zejména lékaři a znalci při řešení této otázky vycházel. Podstatou dovolání je námitka, že odvolací soud zatížil řízení vadou, když se v odůvodnění rozhodnutí dopodrobna nevypořádal s jejím tvrzením o informaci, kterou v r. 2006 obdržela od žalované. Nehledě k tomu, že tato okolnost je součástí skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a úkolem odvolacího přezkumu není zopakovat v odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí veškerá skutková zjištění, podstatné je, že o porušení § 132 o. s. ř. o. s. ř. by se jednalo v případě, že by soud pominul skutečnosti, jež jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku, a nikoliv že se podrobně nezabýval veškerými skutkovými okolnostmi, co vyšly za řízení najevo, popř. některými námitkami, které účastníci vznesli. Námitka v dovolání nesměřuje proti právnímu posouzení, nýbrž jde o námitku vady řízení, což není způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně není podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu