Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3317/2014

25 Cdo 3317/2014

U S N E S E N Í

S. T.

Fakultní nemocnici Brno

, IČO 65269705, se sídlem v Brně, Jihlavská 340/20, zastoupené JUDr. Hanou Krejčí, advokátkou se sídlem v Brně, Špitálka 434/23b, za účasti

Kooperativy Pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group,

IČO 47116617, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o 969.727,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. března 2014, č. j. -258, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. června 2012, č. j. -189, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě škody na zdraví částku 291.071,75 Kč, co do částky 678.655,25 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti.

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. března 2014, č. j. -258, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o poplatkové povinnosti.

Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu při řešení otázky, zda je odvolací soud povinen vypořádat se se vším, co má vztah k projednávané věci, co účastníci tvrdí a co v průběhu řízení vyšlo najevo. S odkazem na některá rozhodnutí dovolacího soudu (sp. zn. a ) i na judikaturu Ústavního soudu uvádí, že soudy takovou povinnost podle mají a pokud této povinnosti nedostojí, zatíží řízení vadou. Poukazuje na to, že opakovaně v řízení tvrdila, že žalovaná ji nepravdivě informovala o tom, že odstranění výplňové hmoty z mandibulárního kanálku není možné, odvolací soud se však v odůvodnění svého rozhodnutí s tímto tvrzením vyrovnal pouze vágní větou, „že se o chirurgickém řešení se žalobkyní mluvilo“. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1. 1. 2014, tj. po účinnosti , Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „ “) – srov. čl. II bod 2

Dovolání žalobkyně není přípustné podle ustanovení , neboť uplatněné námitky nesměřují proti právní otázce, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že postup žalované při poskytování zdravotní péče žalobkyni v r. 2006 nebyl non lege artis, když žalovaná nepřistoupila k chirurgickému řešení a zvolila konzervativní způsob léčby. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud jasně uvedl, z jakých odborných důkazů podaných zejména lékaři a znalci při řešení této otázky vycházel. Podstatou dovolání je námitka, že odvolací soud zatížil řízení vadou, když se v odůvodnění rozhodnutí dopodrobna nevypořádal s jejím tvrzením o informaci, kterou v r. 2006 obdržela od žalované. Nehledě k tomu, že tato okolnost je součástí skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a úkolem odvolacího přezkumu není zopakovat v odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí veškerá skutková zjištění, podstatné je, že o porušení by se jednalo v případě, že by soud pominul skutečnosti, jež jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku, a nikoliv že se podrobně nezabýval veškerými skutkovými okolnostmi, co vyšly za řízení najevo, popř. některými námitkami, které účastníci vznesli. Námitka v dovolání nesměřuje proti právnímu posouzení, nýbrž jde o námitku vady řízení, což není způsobilým dovolacím důvodem (srov. ).

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně není podle přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2015

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu