Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2741/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně E. D., zastoupené JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí 47, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Liborem Fingerem, advokátem se sídlem ve Vrchlabí, Krkonošská 186, o zdržení se vypouštění dešťových vod, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. března 2015, č. j. -146, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 14. listopadu 2014, č. j. -136 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se vypouštění dešťových vod z okapů na budově stojící na st. p. č. 149 volně do terénu na pozemek p. č. 180/2 směrem k pozemku žalobkyně p. č. 180/3, vše v obci L. a k. ú. P. L. Rozhodl také o nákladech řízení.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. března 2015, č. j. -146, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů („dále jen “). Dovolací soud dosud neřešil otázku, zda „svádění dešťové vody z okapu vlastníka nemovitosti na hranici pozemku téhož vlastníka a sousedního pozemku lze považovat za stékání vody přirozeným způsobem ve smyslu o. z.“ Kromě toho je dovolání údajně přípustné i proto, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu, neboť nenařídil provedení revizního znaleckého posudku. Dovolatelka též – v dovolacím řízení nepřípustně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. ) - vznáší námitky proti zjištěnému skutkovému stavu; k těm dovolací soud nemohl přihlédnout.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Na řešení právní otázky, předložené dovolatelem k posouzení, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Podle skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení žalovaný nezměnil přirozené odtokové poměry, voda neprosakuje z okapu žalovaného na pozemek žalobkyně ve zvýšené míře, a už vůbec nemá vliv na zavlhání jejího domu. Za této situace je zřejmé, že není naplněna hypotéza žádné normy, upravující obranu souseda před obtěžováním vodou či před jejím přímým sváděním na jeho pozemek. Ani otázka, zda neměl být proveden revizní znalecký posudek, nemůže založit přípustnost dovolání. Lze tu odkázat na rozsudky Nejvyššího soudu, zmíněné odvolacím soudem, a také na usnesení Nejvyššího ze dne 17. června 2008, sp. zn. (www.nsoud.cz), ve kterém se uvádí: „Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být jistě vyvolány i předložením listinného důkazu – posudku znalce, vypracovaného mimo řízení; bude však vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné“. Dovolatelka má sice za to, že pochyby odstraněny nebyly (vychází z technické zprávy, kterou v řízení předložila), nicméně je rozhodující soud, jehož názor na to, zda tu pochyby o správnosti posudku jsou či nikoliv, žádné pochyby neměl; odkázal přitom nejen na logické a přesvědčivé zdůvodnění znaleckého posudku, ale i na vlastní šetření na místě samém a na to, že jeho závěry jsou plně ve shodě s šetřením, které prováděl na místě stavební úřad. Od uvedených rozhodnutí dovolacího soudu se tak soudy neodchýlily a není tu nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2015

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu