Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2964/2013

U S N E S E N Í

a) P. Š.

, a

b) R. Š.

, proti žalovanému

Bytovému družstvu Zvánovická v likvidaci

, IČO: 63081733, se sídlem v Praze 4, Zvánovická 2508, zastoupenému Mgr. PaedDr. Josefem Neštickým, advokátem se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1,

o zaplacení částky 567 406 Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2012, č. j. - 271, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. března 2012, č. j. - 220, v odvoláním dotčeném rozsahu, v němž tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částky 415 689 Kč a 69 283 Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), jakož i v závislých nákladových výrocích (III, IV a V). Přitom rozhodl i o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž – co do jeho přípustnosti – odkazoval na „ustanovení “, co do důvodů měl za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odkazuje na ), a to zejména v otázkách určení povinné (pasivně legitimované) osoby k vydání bezdůvodného obohacení (vzniklého zhodnocením nemovitosti), případně i stanovení jeho rozsahu.

Jelikož dovoláním napadený rozsudek byl vydán před 1. lednem 2013, řídí se řízení o dovolání , , ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále jen „“ (srov. čl. II bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno (srov. ).

Rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde ani o případ přípustnosti dovolání podle , neboť v dotčeném rozsahu – o vydání bezdůvodného obohacení v částce 484 972 Kč – rozhodl soud prvního stupně o věci stejně (žalobě vyhověl) jako rozsudkem ze dne 25. května 2010, č. j. -144, jenž byl odvolacím soudem dříve zrušen (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2011, č. j. -184).

Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným ani podle , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu uvedeného ustanovení (zejména nezávisí na řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, nebo soudy rozhodované rozdílně, anebo otázky dovolacím soudem vyřešené, která by měla být posouzena jinak; srov. ).

V dovoláním označené otázce určení povinné osoby k vydání bezdůvodného obohacení ( , – dále jen „obč. zák.“), jakož i stanovení rozsahu peněžité náhrady za získané bezdůvodné obohacení, jež nelze naturálně vydat (srov. obč. zák.), je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu se závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. již např. zprávu o zhodnocení stavu rozhodování soudů ČSR ve věcech neoprávněného majetkového prospěchu občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. března 1975, sp. zn. , publikovanou pod číslem 26/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2003, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2009, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2013, sp. zn. ; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na

www.nsoud.cz

), podle níž v případě plnění jako investice do cizího majetku spočívá obohacení jako jeho důsledek v tom, že se v důsledku plnění zvýšila hodnota (obvyklá cena) stavby (obytného domu); zvýšením ceny věci dochází k obohacení jejího vlastníka, neboť je to on, jehož majetkový stav se zlepšil.

Ze skutkových zjištění odvolacího soudu (jež nelze úspěšně zpochybnit dovoláním) přitom vyplývá, že k plnění ze strany žalobců došlo v době, kdy bytový dům (jako jediný předmět vlastnického práva) byl ve vlastnictví žalovaného (bytové jednotky v něm nebyly ani vyčleněny; a contr. stav uvažovaný Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. ) a kdy důsledkem investice bylo zhodnocení bytového domu jako předmětu vlastnického práva (viz odborné závěry plynoucí ze soudem opatřeného posudku znaleckéhou IRA, spol. s r. o., které patří k závěrům skutkovým, pro něž rozsudek odvolacího soudu k dovolacímu přezkumu otevřen není; potud není relevantní ani argumentace dovolatele, zpochybňuje-li rozsah provedených rekonstrukčních prací a v jejich důsledku nastalé zvýšení obvyklé ceny budovy; k argumentaci dovolatele přiměřeným užitím ustanovení obč. zák. lze pak rovněž odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž jde o ustanovení aplikovatelné toliko na vztah pronajímatele a nájemce – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2009, sp. zn. , zatímco ve věci nyní posuzované ve vztahu mezi stranami nájem nevznikl).

Je rovněž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, že vynaložením investic do cizí nemovitosti bez právního důvodu vzniká vlastníku bezdůvodné obohacení (v rozsahu zhodnocení nemovitosti) k okamžiku, kdy ke zhodnocení došlo, tedy kdy se majetkový stav vlastníka zvýšil o hodnotu odpovídající zvýšení hodnoty věci, a že na určení povinného subjektu k jeho vydání proto nemají vliv později nastalé okolnosti, včetně případných dispozic s (dříve zhodnocenou) věcí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2009, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 24. srpna 2006, sp. zn. ). Proto není relevatní ani argumentace dovolatele o budoucím rozčlenění domu na bytové jednotky a z něj dovozovaný závěr o pasivní věcné legitimaci označené členky bytového družstva, do jejíhož vlastnictví má být bytová jednotka převedena a jejíž členská práva a povinnosti – dle názoru žalované – měla být proto investicí zhodnocena (vše navzdory skutkovému zjištění o zvýšení obvyklé ceny budovy jako celku).

Konečně napadá-li snad dovolatel rozsudek odvolacího soudu i v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k zaplacení částky 69 283 Kč (jež nepředstavuje bezdůvodné obohacení vzniklé investicí do majetku žalované, nýbrž plnění v penězích bez právního důvodu), ve vztahu k závěrům, na nichž je založeno rozhodnutí o tomto nároku, v dovolání neuplatňuje žádnou argumentaci (ačkoliv rozsudek odvolacího soudu lze přezkoumat právě jen z důvodů uplatněných v dovolání; srov. věty první ), stejně tak jako v případě akcesorických rozhodnutí o nákladech řízení (vůči nimž je pak přípustnost dovolání vyloučena již tím, že nejde o rozhodnutí ve věci samé ani o žádné z rozhodnutí vyjmenovaných v ustanoveních , 238a a 239 ; k přípustnosti dovolání proti nákladovému výroku – dle ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání (jako celek) odmítl (srov. , ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , , části věty před středníkem, a za situace, kdy žalobcům, kteří by na jejich náhradu měli jinak zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu