Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3490/2015

U S N E S E N Í

dynn a.s. v likvidaci,

Economia, a.s

.

,

se sídlem v Praze 8, Pernerova 673/47, identifikační číslo osoby 281 91 226, zastoupené JUDr. Pavlem Ondrou, advokátem se sídlem v Praze 6, Šlikova 403/16, o ochranu dobré pověsti právnické osoby,

vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2014, č. j. -147, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í : (dle )

Městský soudu v Praze rozsudkem ze dne 12. září 2013, č. j. -115, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se šíření zpráv ve výroku blíže specifikovaných a dále o uložení povinnosti uveřejnit v deníku Hospodářské noviny a na

www.ihned.cz

omluvu konkrétního znění tam uvedenou, a o zaplacení 50.000,- Kč (bod I. výroku). Následně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku).

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil co do zřejmých nesprávností v záhlaví rozsudku, když uvedl správnou adresu sídla žalované (první výrok). Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (druhý výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, co do výroku II. a III., podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle

K dovolání žalobkyně se žalovaná dle obsahu spisu nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné dle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí nezávisí na otázce hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, v čemž dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání.

Namítá-li dovolatelka, že žalovaná uváděla nepravdivé informace, nemá toto tvrzení oporu ve skutkových zjištěních, kterými je dovolací soud vázán. Namítaný rozpor s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. září 2002, sp. zn. , a ze dne 18. března 2008, sp. zn. (tuto konkrétní spisovou značku dovolatelka neuvedla, nicméně se tato dá dovodit z její argumentace), které naopak vycházely ze situace, ve které pravdivost informace prokázána nebyla, tak není dán.

Rozpor pak není dán ani s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. , v němž byl vyjádřen právní názor, podle kterého „pravdivá informace tedy nezasahuje do práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby, ledaže by údaj byl podán takovou formou a v takových souvislostech, že zkresluje skutečnost či vyvolává dojem zkreslení skutečnosti, čímž působí difamačně“. Difamace má podle dovolatelky spočívat v tom, že tvrzení žalované vyvolávají dojem „předčasného odsouzení“ dovolatelky veřejností. Odvolací soud správně zdůraznil závěr soudu prvního stupně, podle kterého žalovaná „publikovala informace, které vycházely ze zdrojů, o jejichž věrohodnosti nebylo pochyb, přičemž tyto informace adekvátním způsobem ověřovala (ověřovala autenticitu trestního oznámení). Dva z označených článků jsou zpravodajského charakteru a obsahují informace o tom, že Policie ČR prověřuje IT zakázky v Lesích ČR. Třetí článek pak je komentářem a vychází z premisy, že IT zakázky v Lesích ČR byly předražené. Informace o tom, že případné nadhodnocení ceny IT zakázek ve státním podniku Lesy ČR šetří Policie ČR, je pak informací převzatou (dříve uveřejněnou) z deníku E15, přičemž autoři článku v deníku E15 přitom vycházeli z obsahu trestního oznámení Finančně analytického útvaru Ministerstva financí ČR.“. V posuzované věci se tedy nejedná o „předčasné odsouzení“, nýbrž o předložení faktů – tato fakta pak žalovaná doplnila poukázáním na určité spojitosti, přičemž tyto mají základ v úvaze založené na předložených faktech. Nelze tedy dovodit, že by způsob zveřejnění informací žalovanou byl nepřiměřený ve smyslu právního závěru citovaného z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. .

Přípustnost dovolání nemůže založit ani namítaný rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2008, sp. zn. , v němž byl vysloven právní názor, že „není věcí žalobce, domáhajícího se ochrany dobré pověsti právnické osoby, aby prokazoval, že difamující tvrzení žalovaného jsou nepravdivá“. Odvolací soud totiž své rozhodnutí nezaložil na tom, že by žalobkyně neprokázala nepravdivost skutkových tvrzení žalované.

Namítá-li dovolatelka vadu, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal s argumentací žalobkyně, pak ani tato námitka dovolání přípustným nečiní. Takováto argumentace žalobkyně totiž nepředstavuje přípustný dovolací důvod podle , podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. listopadu 2015

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu