Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4465/2015

U S N E S E N Í

MARQVEL, s.r.o.,

M. S.,

zastoupenému JUDr. Jaroslavem Grincem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Mikovcova 476/10, o zaplacení částky 1,950.000,- Kč s příslušenstvím

,

vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2015, č. j. -145, takto:

I. Dovolání žalobkyně a dovolání žalovaného se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í : (dle )

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. července 2014, č. j. -98, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1,950.000,- Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 383.770,63 Kč.

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 1,950.000,- Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 310.700,- Kč jako náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobkyně i žalovaný s tím, že je považují za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení Žalovaný napadá pouze výrok II. rozsudku odvolacího soudu.

K dovolání žalobkyně se žalovaný vyjádřil tak, že napadený rozsudek odvolacího soudu považuje za správný a zákonný.

Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání žalovaného Nejvyššímu soudu navrhuje, aby dovolání odmítl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání byla podána řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle , se zabýval přípustností dovolání.

Nejprve se přitom dovolací soud zabýval přípustností dovolání žalobkyně.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá žádnou otázku procesního či hmotného práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení

Zpochybňuje-li skutková zjištění, uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle ustanovení , podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 25. září 2013, sp. zn. , podotkl, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu než ze kterého vycházel odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností dovolání žalovaného.

Ani žalovaný nepředkládá dovolacímu soudu žádnou otázku hmotného či procesního práva ve smyslu ustanovení , zpochybňuje-li přiznanou výši náhrady nákladů řízení. Takovou otázkou (při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo by byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo by měla být posouzena jinak, a kterou by tudíž mohl v dovolacím řízení Nejvyšší soud řešit) není ani poukaz žalovaného na tvrzené větší množství úkonů zástupce žalovaného, než které zohlednil odvolací soud.

Nejvyšší soud tedy i dovolání žalovaného jako nepřípustné podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalobkyně a žalovaný byli v dovolacím řízení stejnou měrou neúspěšní (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2013, sp. zn. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. listopadu 2015

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu