Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3577/2013

29 Cdo 3577/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Plzeňské městské dopravní podniky, a. s., se sídlem v Plzni – Východním Předměstí, Denisovo nábřeží 920/12, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 25220683, zastoupeného Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem, se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, PSČ 301 00, proti žalovanému R. H., o zaplacení částky 1 018 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. ledna 2013, č. j. -17, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 11. října 2012, č. j. -8, jímž Okresní soud v Ústí nad Orlicí zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 1 018 Kč s příslušenstvím.

Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 4/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – uzavřel, že po zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka není vůči němu možné žalobou uplatnit pohledávku, lze-li ji uplatnit přihláškou.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky, která nebyla doposud dovolacím soudem řešena, odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel namítá, že jeho pohledávka vůči žalovanému vznikla v průběhu lhůty pro přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení a ke dni jejího uplynutí nebyla splatná. Z toho dovozuje, že na daný případ nedopadá omezení uvedené v ustanovení , a dovolatel tedy může uplatnit svou pohledávku za dlužníkem žalobou.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „ “), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ustanovení (a to ani omezení vyplývající z odstavce 1 písm. d/ označeného ustanovení, neboť jde o pohledávku ze spotřebitelské smlouvy), odmítl podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že napadené usnesení je v dovoláním otevřené otázce v souladu s níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Již v důvodech usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že člení pohledávky dlužníkových věřitelů do několika skupin, u nichž formuluje různě předpoklady, za nichž mohou být tyto pohledávky uspokojeny v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka.

Tamtéž dodal, že pro pohledávky, které věřitelé uplatňují vůči dlužníku podáním přihlášky ( ), platí, že musí existovat (byť dosud nejsou splatné) zpravidla ke dni rozhodnutí o úpadku, nejpozději však ke dni přihlášení provedeného v propadné lhůtě vymezené rozhodnutím o úpadku.

K tomuto závěru (jemuž se napadené usnesení neprotiví) se Nejvyšší soud dále výslovně přihlásil též v rozsudku ze dne 31. března 2015, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a důvod odchýlit se od něj nemá ani v poměrech dané věci.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2015

Mgr. Milan P o l á š e k

předseda senátu