Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3764/2015

33 Cdo 3764/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně I. S., místem podnikání Nové Homole 162, identifikační číslo osoby: 182 77 403, zastoupené Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se sídlem České Budějovice, Radniční 489/7A, proti žalovaným 1) Z. H. a 2) T. H., zastoupeným Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem České Budějovice, Široká 432/11, o 225.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2015, č. j. -338, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6. 5. 2014, č. j. -283, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 225.000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 3. 2015, č. j. -338, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 225.000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II.), o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.) a o soudním poplatku z odvolání (výrok IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „ “ (srov. čl. II bod 2. ).

Žalobkyni nelze přisvědčit, že odvolací soud se při řešení otázky platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska jeho souladu s dobrými mravy odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, prezentované rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. . Závěry v něm obsažené nelze přejímat pro rozhodnutí posuzované věci, neboť řeší skutkově odlišnou situaci, a to přiměřenost smluvní pokuty sjednané ve výši 0,5 % denně z dlužné částky.

Nejvyšší soud se k otázce přiměřenosti smluvní pokuty vyslovil opakovaně (např. v rozsudcích ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. , a ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. ); v nich uvedl, že v souvislosti s institutem smluvní pokuty je třeba - kromě obecně stanovených pravidel vztahujících se k výkladu pojmu dobrých mravů - užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Především je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční), tj. posoudit, zda výše sjednané pokuty odpovídá účelu smluvní pokuty, který spočívá v pohrůžce dostatečnou citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníku pro případ nesplnění zajištěné povinnosti, zda smluvní pokuta je sjednána v odpovídající, nikoli přemrštěné pobídkové výši, a zda přiměřeně zabezpečuje věřitele proti případným škodám, tedy zda zahrnuje všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením smluvní povinnosti očekávat (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. , odmítl). Při posouzení přiměřenosti sjednané smluvní pokuty je třeba v neposlední řadě přihlédnout k celkovým okolnostem, za nichž byla sjednána, k pohnutkám, které k jejímu sjednání vedly, k jejímu účelu, k charakteru, příp. hodnotě zajištěného závazku, ke vzájemnému poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. , ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. , ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. , ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. , ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. , a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. ). Rozhodné jsou přitom jen okolnosti, které existovaly ke dni sjednání smluvní pokuty; ty, jež nastaly až následně, mohou být významné jen z hlediska úvah, zda je či není požadavek na zaplacení smluvní pokuty výkonem práva v rozporu s dobrými mravy.

V posuzovaném případě odvolací soud učinil závěr, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, na podkladě zjištění, že smluvní pokuta zajišťovala povinnost žalovaných neprodat své nemovitosti bez součinnosti s žalobkyní. Správně zdůraznil, že smluvní pokuta nezajišťovala povinnost žalovaných zaplatit žalobkyni provizi za sjednání příležitosti k uzavření kupní smlouvy, která měla být zaplacena kupujícím. Výtka žalobkyně, že odvolací soud posuzoval přiměřenost výše smluvní pokuty pouze s přihlédnutím k výši provize, je lichá. Závěr, že sjednaná smluvní pokuta z rámce dobrých mravů vybočuje, učinil odvolací soud zejména z pohledu uhrazovací funkce, pro jejíž naplnění je třeba, aby výše smluvní pokuty představovala souhrn eventuálně v úvahu přicházejících škod, které lze v daném případě v důsledku zajištěné povinnosti očekávat. Skutečně vzniklá škoda je představována právě provizí ve výši 90.000 Kč, kterou by žalobkyně získala od kupujícího, kdyby žalovaní neporušili svou povinnost neprodat nemovitosti osobě, kterou nevyhledala žalobkyně. V posuzovaném případě sjednaná smluvní pokuta výrazně převyšovala škodu, se kterou bylo možné rozumně počítat jako s důsledkem uskutečnění prodeje nemovitostí kupujícímu nezprostředkovanému žalobkyní. Odvolací soud tak posuzoval otázku neplatnosti ujednání o smluvní pokutě nejen z hlediska jeho účelu a charakteru zajištěné povinnosti, ale také z pohledu uhrazovací funkce smluvní pokuty. Rozhodl tudíž v intencích výše uvedeného výkladu, přičemž není důvod, aby bylo rozhodováno jinak.

Výtkami, že odvolací soud nezjistil, jaká je obvyklá výše smluvních pokut zajištujících povinnosti vyplývající z exkluzivních zprostředkovatelských smluv na realitním trhu, a že nepřihlédl ke skutečnostem svědčícím o tom, že žalovaní, při uzavírání zprostředkovatelské smlouvy nejednali poctivě, se nemohl dovolací soud zabývat, neboť nevystihují jediný v úvahu přicházející dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle

Namítá-li žalobkyně překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu a nedostatek poučení podle , pak ani tyto námitky nevystihují dovolací důvod podle , nýbrž jimi vytýká, že odvolací soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám však dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Neprosadí se ani námitka žalobkyně, že odvolací soud měl ujednání o smluvní pokutě posoudit pouze jako částečně neplatné ve smyslu § 41 obč. zák., a to v rozsahu její výše, která přesahovala funkce smluvní pokuty. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 není možné na ujednání o smluvní pokutě v občanskoprávních vztazích aplikovat moderační oprávnění soudu upravené v § 301 obch. zák. Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu v občanskoprávních vztazích je na místě poměřovat ustanovením § 39 obč. zák., tedy je třeba posuzovat, zda tento právní úkon je neplatný, neboť se příčí dobrým mravům. Na tomto závěru nic nemění ani žalobkyní tvrzená nespravedlnost dvoukolejnosti právní úpravy pro vztahy občanskoprávní a obchodněprávní. Na posuzovaný případ nelze aplikovat ani ustanovení o moderaci obsažené v zákoně č. , , neboť podle tohoto zákona se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona řídí dosavadními právními předpisy.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 24. listopadu 2015

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu