Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4583/2015

28 Cdo 4583/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobkyně TEAMONT s.r.o., IČ 26853337,se sídlem v Praze 8, Pobřežní 95/74, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti žalované MULTI CONTROL s.r.o., se sídlem v Ostravě, Mírová 97/24, o osvobození od soudních poplatků, IČ 43965679, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. října 2013, č. j. -95, takto: Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nesplňuje předpoklady pro úplné ani částečné osvobození od soudních poplatků. V daném případě bylo z její rozvahy ke dni 30. 6. 2013 zjištěno, že aktiva v celých tisících činí 192.928,- Kč, dlouhodobý majetek 423,- Kč a cizí zdroj 225.335,- Kč. Za rok 2012 pak úhrn ročního čistého obratu činil 952.043.560,- Kč a příjmy společníků ze závislé činnosti byly 299.835,- Kč. Vyslovil, že i když žalobkyně ke dni 30. 6. 2013 vykazovala ztrátu, nelze ze shora uvedených důvodů dovodit, že by byla nemajetná a že by její majetkové poměry odůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků. Skutečnosti, že vykazuje hmotný majetek, tržby za prodej vlastních výrobků a služeb a že se nevede insolvenční řízení, nasvědčují tomu, že je majetná a že nejsou splněny předpoklady pro úplné či částečné osvobození od soudních poplatků.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že doposud nebyla dovolacím soudem řešena otázka, zda i při ztrátě v hospodaření žalobkyně jsou či nejsou důvody pro osvobození od placení soudních poplatků, pokud žalobkyně dosahuje roční obrat a má aktiva. Namítala, že závěry odvolacího soudu nemohou obstát jako správné. V současné době nemá žádné zaměstnance ani žádný disponibilní majetek a jediným majetkem jsou pohledávky soudně vymáhané v několika řízeních. Osvobození od soudního poplatku je přitom předpokladem toho, aby mohla tyto pohledávky vymoci. V jednotlivých sporech, jejichž předmětem jsou plně dobytné pohledávky v celkové výši 18.900.000,- Kč, žalobkyně žádala o osvobození od soudního poplatku, prozatím neúspěšně. Pokud žalobkyně bude osvobozena v jednom z těchto sporů, bude jí umožněno vymoci alespoň jednu z pohledávek a zaplatit soudní poplatek. Podle dovolatelky je její obrat v roce 2012 vysvětlitelný tím, že překupovala pohonné hmoty, za něž jí odběratelé zaslali na účet finanční prostředky, a ona nakoupila pohonné hmoty a dodala je svým odběratelům. Nejednalo se proto o její volné disponibilní prostředky. Prodávala-li následně svůj majetek, činila tak za účelem umoření vlastních závazků po splatnosti, aniž by jí z tohoto prodeje zůstaly prostředky na úhradu soudních poplatků. Dovolatelka dále tvrdila, že fakticky již nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a nemá zaměstnance. Pro hodnocení jejích majetkových poměrů pak není relevantní výše obratu, jež je dána povahou prováděných obchodů, nýbrž skutečnost, že je ve ztrátě. S ohledem na uvedené dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 a čl. II bodu 2 , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V daném případě ovšem dovolání nelze mít za přípustné ve smyslu , neboť polemika dovolatelky s rozhodnutím odvolacího soudu se zakládá především na tvrzeních nastiňujících odlišné pojetí skutkového stavu oproti zjištěním odvolacího soudu, aniž by však předestírala právní otázku, jejímž zodpovězením by se měl Nejvyšší soud zabývat; zásadně musí jít o řešení právní otázky, na které soud vystavěl své rozhodnutí. Posuzování vztahu ztráty v hospodaření ve vazbě na jsoucí roční (finanční) obrat a existující aktiva je totiž hodnocením skutkových závěrů o majetkových poměrech žadatelky o osvobození. Dovolací soud je ovšem vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, neboť jako pouze přezkumná instance není zákonem (srov. zejména a ) nadán k tomu, aby korigoval skutkové závěry soudů nalézacích, a činil tak odlišné závěry o skutkovém stavu. Odvolací soud v daném případě shledal v souladu s tím, co bylo tvrzeno a dokládáno, že žalobkyně měla prostředky, a to i v podobě dlouhodobého hmotného majetku, postačující k zaplacení soudního poplatku, nehrozil jí úpadek a i nadále pokračovala ve své podnikatelské činnosti, z čehož dovodil, že její majetkové poměry neodůvodňují přiznání osvobození od soudního poplatku – zohlednil přitom i skutkový závěr, že žalobkyně k 30. 6. 2012 vykazovala ztrátu. Z rozhodnutí soudu se navíc podává, že při hodnocení majetkové situace žalobkyně vzal na zřetel povahu finančních toků na jejím účtu, zjevně však neshledal, že by tyto okolnosti mohly relativizovat správnost závěru o možnosti žalobkyně dostát povinnosti zaplatit soudní poplatek. Poukazuje-li dovolatelka na to, že každé z jednotlivých soudních řízení, v nichž její úspěšnosti brání nezpůsobilost zaplatit soudní poplatek, by jí mělo zajistit dostatek finančních prostředků, jež ovšem bez svého osvobození nemůže získat, pak je především třeba podotknout, že s tímto argumentem přichází až v rámci dovolání, kde však zákon zapovídá tvrzení nových skutečností (srov. ). Nadto ani v této okolnosti nelze spatřovat důvod, pro nějž by na majetkové poměry žalobkyně bylo možno v souladu s kritérii formulovanými v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) pohlížet jako na odůvodňující osvobození od soudních poplatků, neboť možnost nabýt finanční prospěch v budoucnu sama o sobě nevypovídá o tom, zda je účastník schopen k okamžiku, k němuž ho tíží poplatková povinnost, zaplatit s ohledem na své poměry soudní poplatek.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka svou argumentací nepoukázala na právní otázku, pro niž by bylo možno na dovolání pohlížet jako na přípustné ve smyslu , pročež je Nejvyšší soud postupem podle a 2 odmítl.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. listopadu 2015 JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu