Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2415/2015

U S N E S E N Í

Tiskárna POLYGRAF, s.r.o.

1) WERBUNG BOHEMIA s.r.o.

, se sídlem Praha 6 - Břevnov, Bělohorská 185/163, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 25413481, a

2) J. Ch.

, a

3) L. J. M.

, oběma zastoupeným Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem Svinařov, Hlavní 241, PSČ 273 05, o zaplacení 176 975 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. -77, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2014, č. j. -122, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í:( – dále jen „“)

Dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2014, č. j. -122, není přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak dovolatelé namítají.

Dovolateté spatřují přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to rozsudku ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. , řešící neplatnost právního úkonu pro nesvobodu vůle, otázku bezprávné výhrůžky a předstírání určité vůle se záměrem vyvolat u druhého účastníka omyl. Dovolatelé setrvávají na svém tvrzení, že právní úkon označovaný jako uznání dluhu je z důvodů na straně dovolatelů absolutně neplatný, neboť byl učiněn pod hrozbou a za nápadně nevýhodných podmínek. Jsou přesvědčeni, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, nesprávně posoudil zjištěná skutková tvrzení a následně dospěl k chybnému rozhodnutí. Napadají i výrok o náhradě nákladů řízení jako výrok závislý. Žalovaná 2) navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu ve výroku I., III. a V. a žalovaný 3) ve výroku II., IV. a VI. a vrácení věci odvolacímu soudu, nebo aby Nejvyšší soudu sám rozhodl ve smyslu jejich dovolacích námitek.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle , (dále též jen „“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Nejvyšší soud s ohledem na skutková zjištění, k nimž dospěly nalézací soudy, učinil závěr, že odvolací soud se svým rozhodnutím neodchýlil od poukazované judikatury, řešící otázku bezprávné výhrůžky, neboť v dané věci ze skutkových zjištění nevyplývá, že by uznání dluhu provedené žalovanou 1) vě datované 16. 10. 2009 a ručitelské prohlášení žalovaných 2) a 3) uvedené za uznáním závazku v uvedenéě nesplňovalo základní požadavky stanovené zákonem pro platný právní úkon, bylo-li učiněno zcela určitě a srozumitelně, a jestliže ze skutkových zjištění nevyplynulo, že by žalovaní 2) a 3) byli přinuceni učinit ručitelské prohlášení pod hrozbou osobní újmy. Odvolací soud neshledal v dané věci zjištění takových skutečností, z nichž by bylo možno dovozovat naplnění bezprávné výhrůžky, bylo-li pouze zjištěno, že žalobkyně odepřela dodání připraveného periodika k distribuci a trvala na zajištění své pohledávky na zaplacení ceny díla.

Dovolatelé odchýlení se od poukazované judikatury dovolacího soudu zakládají na odlišném skutkovém závěru, než k němuž dospěl odvolací soud, jestliže setrvávají i v dovolacím řízení na svém tvrzení, že učinili ručitelské prohlášení pod hrozbou a za nápadně nevýhodných podmínek. K takovému zjištění odvolací soud nedospěl. Dovolatelé staví svoji námitku o odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe na jiném skutkovém základě, než k jakému dospěl odvolací soud a než bylo základem pro rozhodování v poukazovaném rozhodnutí.

S ohledem na výše uvedené nemůže být dovolání žalovaných 2) a 3) přípustné, neboť napadené rozhodnutí tak nezávisí ve smyslu na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalovaných 2) a 3) není podle přípustné a jejich dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. listopadu 2015

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu