Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3748/2015

23 Cdo 3748/2015

U S N E S E N Í

ČSOB Leasing, a. s.

L. H.

, zastoupenému JUDr. Ladislavem Sedlákem, advokátem se sídlem v Humpolci, Nerudova 185, PSČ 396 01, o zaplacení částky 188 591 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2015, č. j. – 181, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění: ( , dále jen „ “)

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. ledna 2011, č. j. – 79, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 Kč (výrok pod bodem I), zamítl žalobu na úhradu částky 188 591 Kč s úrokem z prodlení z částky 155 797 Kč ve výši 0,15% denně od 15. 11. 2005 do zaplacení, vyjma částky 100 Kč na úrocích z prodlení (výrok pod bodem II) a stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 59 280 Kč na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem III).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. dubna 2012, č. j. – 137, rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku změnil tak, že stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 188 591 Kč s úrokem z prodlení z částky 155 797 Kč ve výši 0,15% denně od 15. 11. 2005 do zaplacení (výrok pod bodem I), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 42 962 Kč s 20% DPH na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok pod bodem II) a 47 810 Kč s 20% DPH na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).

Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. ledna 2014, sp. zn. , rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. dubna 2015, č. j. – 181, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a III tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 188 591 Kč s úrokem z prodlení z částky 155 797 Kč ve výši 0,15% denně od 15. 11. 2005 do zaplacení (výrok pod bodem I), stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a před soudem dovolacím částku 160 068,38 Kč (výrok pod bodem II) a rozhodl o povinnosti žalobkyně i žalovaného nahradit státu náklady řízení (výroky pod bodem III a IV).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení dovolatel konstatuje, že dovolání považuje za přípustné podle a důvodné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním názoru. Závěrem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. bod 2 článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. ) může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatel nedostál, neboť pouze uvádí, že „dovolání je přípustné podle ust. a je podáváno z důvodu uvedeného v , neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru“. Dovolatel nesprávně vychází ze znění účinného do 31. prosince 2012 a nedostál požadavku na vymezení přípustnosti dovolání podle znění účinného do 31. prosince 2013.

Podle první věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 10. listopadu 2015

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu