Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4163/2013

23 Cdo 4163/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně TPK, spol. s r.o., se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 2714/28, PSČ 695 01, IČO 44965117, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 15, PSČ 150 00, proti žalované BEL Sýry Česko a.s., se sídlem v Želetavě, Pražská 218, PSČ 675 26, IČO 60714603, zastoupené JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, PSČ 120 00, o ochranu proti nekalé soutěži a proti neoprávněným zásahům do práv k ochranným známkám, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2013, č. j. -307, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění:( )

Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. května 2013, č. j. -288, rozhodl, že soud pokračuje v řízení, které bylo přerušeno usnesením tohoto soudu ze dne 14. prosince 2012, č. j. -276.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. července 2013, č. j. -307, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Odkázala na ustanovení a konstatovala, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Poukázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 2012, č. j. -255 (ve stejné věci), ve kterém měl tento soud rozhodovat totožnou situaci, kdy již existovalo pravomocné rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, a odvolací soud považoval za takové situace vydání usnesení o zastavení řízení přinejmenším za předčasné.

Dovolatelka poukázala na nezbytnost předvídatelnosti soudních rozhodnutí. V dané věci se jí nejeví rozhodování odvolacího soudu jako konzistentní, což nepřispívá k upevňování a rozvíjení zákonnosti a navíc rozdílné posouzení té samé procesní situace v tom samém soudním řízení může vyústit do odepření spravedlnosti účastníkům řízení. Podle názoru dovolatelky mělo řízení před soudem prvního stupně zůstat přerušeno do rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu v řízení vedeném před Krajským soudem v Brně. Tato otázka procesního charakteru nebyla Nejvyšším soudem České republiky dosud rozhodována, a proto je namístě, aby Nejvyšší soud České republiky sjednotil rozhodovací praxi soudů nižších instancí tak, aby jejich postup byl jednotný.

Dovolatelka navrhla zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jakožto soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Tomuto požadavku dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála.

V posuzovaném případě dovolatelka citovala ustanovení a uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Jak již v Nejvyšší soud v minulosti judikoval (např. usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. ) „má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem“.

Dovolatelka však takovou otázku nevymezila.

To, že má dovolatelka jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl, neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2015

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu