Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2215/2015

30 Cdo 2215/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. K., zastoupeného JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Lorecká 465, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 130 787 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2014, č. j. -81, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 24. března 2014, č. j. -59, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 130 787 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře pod sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce ve výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat jiné řešení ve smyslu Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen „ “), přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10%, o 20% nebo o 30% - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. ).

Námitka, že dvojím krácením zadostiučinění je žalobce postižen za to, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jakož i za to, že se svého práva na spravedlivý proces u Ústavního soudu úspěšně dovolal, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu. V rámci kritéria složitosti řízení dle , se přihlíží ke složitosti procesní, skutkové či hmotněprávní. Ze strany odvolacího soudu proto nedošlo k dvojímu krácení zadostiučinění za jednu skutečnost, když při posuzování výše zadostiučinění snížil základní částku z důvodu složitosti řízení spočívající v rozdílu ve výkladu příslušných ustanovení mezi obecnými soudy a Ústavním soudem, kdy teprve po zásahu Ústavního soudu bylo možné věc v namítaném řízení dovést k meritornímu rozhodnutí (složitost právního posouzení) a z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, kdy řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, před Ústavním soudem a posléze rozhodoval znovu odvolací soud (procesní složitost); (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. , uveřejněném pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“).

Otázka, zda skutečnost, že obecné soudy porušily ústavně zaručená práva žalobce, který se domáhal jejich ochrany ústavní stížností, je důvodem pro zvýšení zadostiučinění ve smyslu proto, že porušení ústavně zaručených práv žalobce obecnými soudy představuje nesprávný úřední postup, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu. Ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, že by byly splněny judikaturou požadované podmínky, za kterých lze zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů při stanovení výše zadostiučinění přičíst k tíži státu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2010, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2012, sp. zn. , nebo část IV. písm. c/ Stanoviska).

Otázka, zda je důvodem pro zvýšení zadostiučinění skutečnost, že porušení ústavně zaručených práv žalobce a jím vyvolaná potřeba domáhat se ochrany těchto práv u Ústavního soudu zvyšuje význam předmětu řízení pro žalobce ve smyslu , přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu. Význam předmětu řízení je dán tím, co je pro poškozeného v řízení „v sázce“, nikoli tím, před jakými soudy musel svůj nárok hájit (srov. část IV. písm. d/ Stanoviska).

K námitce žalobce, že postup odvolacího soudu při aplikaci práva odporuje obecnému principu spravedlnosti, dobrým mravům, obyčejnému lidskému cítění a , , a že tím fakticky dochází k popření práva toho, komu byla způsobena škoda nesprávným úředním postupem na její náhradu zaručenou d, Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud se při svém rozhodování neodchýlil v žalobcem namítaných otázkách od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, tudíž jeho postup nemůže být v rozporu se zásadami výše uvedenými, a proto daná námitka nemůže přípustnost dovolání podle založit.

Jiné řešení nepředstavuje ani to, že odvolací soud vyšel ze základní výměry odškodnění v částce 15 000 Kč za prvé dva roky a každý další rok trvání řízení s tím, že i když bylo posuzované řízení neúměrně dlouhé, nebylo délky extrémní (srov. část VI. Stanoviska; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2012, sp. zn. ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2015

JUDr. Pavel S i m o n předseda senátu