Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4966/2015

33 Cdo 4966/2015

U S N E S E N Í

ATRIX s. r. o.

1) Ing. R. E.

a

2) I. E.

, zastoupeným JUDr. Josefem Tuškem, advokátem se sídlem Tábor, tř. 9. května 1282, o zaplacení 144.972 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2015, č. j. -217, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 16. 1. 2014, č. j. -154, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně částku 30.000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 30.000 Kč od 24. 6. 2010 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o 7 procentních bodů (výrok I.), žalobu o zaplacení 144.972 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 144.972 Kč od 24. 6. 2010 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o 7 procentních bodů, zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 4. 2015, č. j. -217, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. - dále jen „ “).

Žalobkyně napadá právní závěr odvolacího soudu, že účastníci uzavřeli (platně) smlouvu o dílo ve smyslu , - dále jen „obč. zák.“ (viz , 3 ), námitkou, že předmět díla nebyl dostatečně konkretizován co do dodávaného materiálu i jednotlivých prací. Otázku, jak dalece musí být předmět díla vymezen, aby bylo možné považovat jej za dostatečně určitý, pokládá za otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Taková otázka však již řešena byla a odvolací soud se neodchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu týkající se určitosti právního úkonu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 1996, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 1 přílohy, a jeho rozsudek ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2001). Nadto v rozsudku ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. , dovolací soud posuzoval skutkově obdobnou situaci ústně uzavřené smlouvy o dílo, jejíž předmět byl vymezen projektovou dokumentací a byl zřejmý i z následného chování účastníků, kteří plnili své smluvní povinnosti, tj. chovali se podle smlouvy. V daném případě vzhledem k rozsahu díla - rekonstrukce koupelny - nelze vizualizaci koupelny v souvislosti s dalšími zjištěnými skutečnostmi považovat za neurčitě vymezený předmět díla. Vizualizaci žalovaní ústně odsouhlasili, dílo bylo podle ní zrealizováno a nelze přehlédnout ani to, že žalovaní spolu s jednatelkou právní předchůdkyně žalobkyně Ing. H. N. vybírali obklady a zařizovací předměty. Ze všech těchto zjištěných skutečností je zřejmé, že o předmětu díla žádné pochybnosti nevládly ani u jedné ze smluvních stran a námitka neurčitosti vymezení předmětu díla proto nemůže být důvodná.

Žalobkyně dále prosazuje právní názor, že ujednání o výši ceny za dílo „90.000 Kč a cenový strop ve výši 120.000 Kč“ je neurčité, a proto absolutně neplatné. I tuto otázku dovolací soud již řešil a odvolací soud rozhodl v intencích jeho rozhodovací praxe, jestliže ujednání stran smlouvy o dílo o ceně díla neposoudil jako neplatné (srovnej např. rozsudek ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. , ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. ).

Konečně výtky týkající se tvrzených vad řízení, jež měly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (že odvolací soud přihlédl k tvrzením právního předchůdce žalobkyně, ač byla následně po výzvě soudu upravena, že měl považovat výpověď Ing. H. N. za svědeckou výpověď nikoliv za tvrzení účastníka řízení), nevystihují jediný v úvahu přicházející dovolací důvod podle K eventuálním vadám řízení dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné ( věta druhá ).

Dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu neobsahuje žádný údaj o tom, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu Dovolání tak ve vztahu k napadeným nákladovým výrokům postrádá obligatorní náležitost vyžadovanou Žalobkyně přitom tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas, tj. ve lhůtě podle , neodstranila.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. listopadu 2015

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu