Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3110/2015

26 Cdo 3110/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně I. M., H. K., zastoupené JUDr. Jindrou Pavlíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Revoluční 1546/24, proti žalovaným 1/ P. M., P., a 2/ H. M., P., zastoupené Mgr. Alenou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Blanická 922/25, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Bytového družstva Hasova 2, se sídlem v Praze 4 – Modřanech, Hasova 3091/2, IČO: 25077988, zastoupeného obecným zmocněncem Ing. A. S., P., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2014, č. j. -244, takto: I. Dovolání seodmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Jindry Pavlíkové, advokátky se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Revoluční 1546/24, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. V poměru mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. V poměru mezi žalovanými a vedlejším účastníkem na straně žalobkyně nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2014, č. j. -244 (k němuž se písemně vyjádřili vedlejší účastník na straně žalobkyně a žalobkyně prostřednictvím své advokátky), odmítl podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. – dále jen „ “), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které ze čtyř kritérií uvedených v ustanovení považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Vyjádřeno jinak, z okolností uvedených v dovolání (v celém jeho obsahu) nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V této souvislosti však především nelze přehlédnout, že dovolatelka, a to i ve vztahu k přípustnosti dovolání, ve skutečnosti vycházela z ve znění před novelou provedenou ; o tom svědčí její konstatování, že „dovolání je přípustné dle ust. … napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam“. Evidentně tak přehlédla, že bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po účinnosti , musí dovolání vyhovovat náležitostem kladeným na tento mimořádný opravný prostředek ve znění účinném od 1. ledna 2013 (viz ).

Okolnost, že dovolatelka nesouhlasila s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka (zde otázka přisouzené bytové náhrady) měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle a 3 ; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 20. října 2015 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu