Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3141/2015

22 Cdo 3141/2015

U S N E S E N Í

J. M.

M. N.

, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. října 2014, č. j. -101, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. června 2014, č. j. -66, zamítl žalobu na určení vlastnického práva k pozemku parc. č. 294/2 o výměře 543 m

2

(dále jen „předmětný pozemek“) zapsanému na LV č. 652 pro obec a k. ú. S. (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. října 2014, č. j. -101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Pro „nejasnosti poměrů v exekučním řízení“ vedeném proti žalobci a flagrantní pochybení exekutorského úřadu navrhoval žalobce v průběhu dokazování přerušení řízení do doby, než bude vyřešena překážka v řízení, kterou působí právě nejasnost poměrů v dané exekuční věci. Soud měl přitom povinnost návrhu na přerušení řízení podle vyhovět, neboť rozhodnutí záviselo na otázkách, které nebyl soud oprávněn v tomto řízení řešit. Žalobce navrhoval soudům, aby při dokazování věc „pojaly šířeji“, čímž by bylo zajištěno, že tvrzení žalobce mají reálný základ minimálně proto, aby soud řízení přerušil. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2012, sp. zn. . Jelikož se soudy omezily pouze na dokazování v užším rozsahu a nezabývaly se otázkami odůvodněnosti práva žalobce natolik, jak žalobce navrhoval, došlo k odepření práva žalobce na spravedlivý proces. Nadto je tvrzení odvolacího soudu o tom, že exekuční řízení se řídí zákonem o veřejných dražbách, nesprávné, neboť dražba probíhala toliko podle exekučního řádu. S ohledem na uvedené žalobce navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se řízení přerušuje.

Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 15. října 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno po tomto datu, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle , ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V posuzovaném případě spatřoval dovolatel otázku přípustnosti dovolání v tom, že soudy obou stupňů v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu nepřerušily řízení, přičemž konkrétně přitom namítal rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2012, sp. zn. .

Tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. listopadu 2012, sp. zn. (uveřejněném pod č. 36/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dovodil, že „včasné podání mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu vydanému v řízení podle části třetí , ve znění účinném do 31. 12. 2012, jehož předmětem je určení neplatnosti právního úkonu, podle něhož byl navržen vklad práva do katastru nemovitostí, je důvodem pro přerušení řízení o návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí před katastrálním úřadem a pro přerušení řízení o žalobě podané ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí podle části páté ; přerušení řízení trvá až do rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku a, bylo-li mimořádnému opravnému prostředku vyhověno, až do právní moci nového rozhodnutí ve věci určení neplatnosti právního úkonu“.

O takovou situaci však v předmětném případě nešlo, neboť předmětem tohoto řízení byla určovací žaloba, kterou se žalobce snažil zpochybnit proběhnuvší dražbu předmětného pozemku. Nadto žalobce v řízení před soudem prvního stupně navrhoval jeho přerušení pro údajně souběžně probíhající dovolací řízení proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. května 2013, č. j. -388, v němž se měla řešit otázka, která měla mít význam pro zde probíhající řízení. Jak ovšem správně uvedl soud prvního stupně ve svém rozsudku, uvedené dovolací řízení bylo již před podáním návrhu na přerušení řízení skončeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, č. j. -471, kterým bylo dovolání odmítnuto, a proto k přerušení tohoto řízení z důvodu souběžně probíhajícího dovolacího řízení dojít nemohlo.

Upozorňuje-li potom žalobce v dovolání, že řízení mělo být přerušeno pro podání dovolání proti „rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 30. dubna 2013, sp. zn. “, jedná se o nepřípustnou novotu ve smyslu 241a odst. 6 , neboť na toto údajně probíhající dovolací řízení upozornil žalobce poprvé až v dovolání.

S ohledem na uvedené neshledal Nejvyšší soud dovolání žalobce přípustným, a proto dovolání podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění ( věta druha ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. listopadu 2015

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu