Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3651/2015

21 Cdo 3651/2015

U S N E S E N Í

Ing. J. D.

J. Ř.

, zastoupenému Mgr. Robertem Kvasničkou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Dlouhá č. 705/16, o 1.600.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2012, č. j. -158, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. -54, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Roberta Kvasničky, advokáta se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Dlouhá č. 705/16.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 10. 2014, č. j. -54, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2012, č. j. -158, je postiženo zmatečností podle ustanovení ) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu

[k výkladu ustanovení a 2, a 2 srov. odvolacím soudem zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2011, sp. zn. , uveřejněné pod č. 65/2012 v časopise Soudní judikatura, v němž byl přijat právní názor, že odvolání neobsahuje ve smyslu ustanovení „žádné odvolací důvody“ tehdy, bude-li podáno zcela bez odůvodnění (ve formě tzv. blanketního odvolání) nebo bude-li obsahovat toliko pouhý poukaz na zákonné vymezení některého z odvolacích důvodů uvedeného v ustanovení nebo s uvedením (citováním) jeho znění anebo bude-li sice obsahovat určité konkrétní okolnosti jej zdůvodňující, avšak zcela bez vztahu (souvislosti) s daným předmětem řízení, a že odvolatel vyhoví požadavku ustanovení na uvedení odvolacích důvodů, i když ve svém odvolání uvede takový důvod, který je z hlediska možné věcné nesprávnosti rozhodnutí soudu prvního stupně či vadnosti jeho procesního postupu nepřípadný nebo z jehož pohledu vůbec není možné (přípustné) správnost rozhodnutí odvolacího soudu či jeho procesního postupu posoudit; postačuje zde, že takový, konkrétně vymezený důvod, má (vůbec) vztah k předmětu řízení, o němž se vyslovuje odvoláním napadené rozhodnutí ve věci samé, a dále právní názory vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2004, sp. zn. , uveřejněném pod č. 115/2004 v časopise Soudní judikatura, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. , uveřejněném pod č. 47/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 147/2006 v časopise Soudní judikatura, na něž odkazuje jak prvně citované rozhodnutí dovolacího soudu, tak odvolací soud] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Dovozuje-li žalobce přípustnost dovolání podle ustanovení z toho, že odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, „zda je odvolání žalovaného podkladem způsobilým pro přezkoumání rozsudku Okresního soudu v Kladně, jestliže odvolací důvody byly vylíčeny citací ustanovení , a to bez uvedení, v čem je konkrétně spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí“, odchýlil od ustálené praxe Nejvyššího soudu, a poukazuje-li v této souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. , přehlíží, že odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení - se věcí z hlediska náležitostí odvolání podle ustanovení a 2 (a tedy i dovolatelem formulovanou otázkou) zabýval a že - v souladu s výše uvedenou ustálenou judikaturou - dospěl ke správnému závěru, že odůvodnění odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 3. 2012, č. j. -131, obsahovalo uvedení odvolacího důvodu podle ustanovení , 2 , když žalovaný v odvolání „výslovně uvedl, že se neztotožňuje se skutkovým zjištěním provedeným soudem prvního stupně o tom, že žalobce měl s žalovaným jednat jako s osobou fyzickou ohledně provedení dalších prací nad rámec smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a společností CC Real – Nitranská s. r. o. a za tím účelem poskytnout žalovanému zálohy ve výši 1.600.000,- Kč na plnění podle smlouvy, která se neuskutečnila“; zároveň uvedl, že „z obsahu dovolání ( ) lze dovodit, že se žalovaný nepovažuje za subjekt věcně pasivně legitimovaný“. Za této situace byla splněna podmínka, že odůvodnění odvolání obsahovalo uvedení odvolacího důvodu podle ustanovení , 2

Pochybnost dovolatele o tom, zda v řízení bylo zajištěno rovné postavení účastníků ve smyslu ustanovení , nemůže založit samotná okolnost, že odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí zaujal na věc (otázku náležitostí odvolání ve smyslu ustanovení a 2 a jeho přezkoumatelnosti ve smyslu ustanovení a 2 ) právní názor, který vyzněl v neprospěch některého z účastníků řízení. Nelze proto ani ve prospěch opačného názoru - jak to činí dovolatel - důvodně namítat, že postupem odvolacího soudu byl porušen princip hospodárnosti řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. listopadu 2015JUDr. Mojmír Putna předseda senátu