Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2359/2015

23 Cdo 2359/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyněTěšínské papírny, s.r.o., se sídlem v Českém Těšíně, Bezručova 212/17, identifikační číslo osoby 60775505, zastoupené JUDr. Františkem Kubínem, advokátem, se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 461/3, proti žalovanému J. M., zastoupenému Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá 103/17, o zaplacení částky 210.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2014, č. j. -565, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem, v pořadí druhým, ze dne 5. prosince 2013, č. j. -502, uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobkyni částku 100.000,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl žalobu o zaplacení dalších 110.000,- Kč s příslušenstvím (bod II. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (bod III. a IV. výroku) a rozhodl, že se žalovanému vrací 11.413,- Kč ze složených záloh (bod V. výroku).

K odvolání obou účastníků odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil v rozsahu zahrnujícím zaplacení 75.579,- Kč s příslušenstvím. Dále rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích II., IV. a V. (první výrok). Ve zbývající části výroku I. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 24.421,- Kč s příslušenstvím zamítl (druhý výrok). Ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil (třetí výrok). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve všech jeho dosavadních stupních (čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti všem jeho výrokům, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

Žalobkyně se k dovolání žalovaného vyjádřila tak, že je považuje za nedůvodné a navrhuje dovolání odmítnout.

Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá ve výroku I., II. a III., z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; zrušujícím výrokem pod bodem III. se dovolací soud proto nezabýval.

Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu ustanovení a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v tomtéž časopise č. 1, ročník 2000, pod číslem 7 či jeho usnesení ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. , uveřejněné v tomtéž časopise č. 12, ročník 2000, pod číslem 138). Změnil-li odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. tak, že žalobu o zaplacení 24.421,- Kč s příslušenstvím zamítl (druhý výrok rozsudku odvolacího soudu), nemohla být žalovanému způsobena žádná újma na jeho právech, neboť došlo ve vztahu k němu k zamítnutí žaloby v rozsahu částky 24.421,- Kč s příslušenstvím. Stejný závěr pak platí ohledně části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., IV. a V.

Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku II. a výroku I. v části, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., IV. a V., podal někdo, kdo k jeho podání oprávněn nebyl, Nejvyšší soud je v tomto rozsahu, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), podle ustanovení věty první a odmítl.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle může být dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení věci. K náležitostem dovolání patří mj. i vymezení důvodu dovolání ( ), tj. z dovolání musí vyplývat, které otázky hmotného či procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, vyřešil odvolací soud chybně, a proč tyto závěry považuje dovolatel za nesprávné. Dovolatel musí ( ) rovněž uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v považuje za splněné.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Při respektování shora uvedených kritérií není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, namítá-li dovolatel, že „soud pochybil při postupu podle ustanovení a 2 “ V rozsahu těchto námitek neformuluje dovolatel žádnou konkrétní otázku procesního práva a nedostál ani zákonným požadavkům vymezení přípustnosti dovolání podle

Nesouhlasí-li dovolatel s použitím ustanovení , pak ani touto námitkou přípustnost dovolání nezakládá. Jestliže odvolací soud vyšel z toho, že ve znaleckém hodnocení výše slevy jsou určité rozdíly, že s odstupem času nelze výši nároku na ni přesně určit, nepochybil, určil-li konečnou výši nároku na slevu podle své úvahy ve smyslu ustanovení 136 na základě údajů čerpaných ze znaleckého posudku, který vyhodnotil jako nejpřesvědčivější, přičemž svůj postup náležitě odůvodnil a Nejvyšší soud se s jeho názorem ztotožňuje.

Vytýká-li žalovaný odvolacímu soudu nesprávné posouzení změn ceny díla ve výši 50.000,- Kč jako součásti slevy z ceny díla, neformuluje žádnou konkrétní otázku ve smyslu ustanovení Stejný závěr platí o tvrzení dovolatele, že mu svědčí nárok na náhradu ušlého zisku, který mu vadným plněním žalobkyně vznikl.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl ( , věta první, ).

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. října 2015

JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu