Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 707/2015

26 Cdo 707/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. ve věci žalobkyně M. H., P., zastoupené JUDr. Viktorem Rossmanem, advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 1464/6, proti žalovaným 1) B. J. B., S., a 2) D. B., P., zastoupeným JUDr. Tatianou Poupovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Na Pankráci 58, o zaplacení 118.983,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2014, č. j. -98, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. -98, odmítl podle a ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále „ “), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ).

V této souvislosti nelze opomenout, že může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. ), jak to učinila dovolatelka konstatováním, že „odvolací soud se při řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, in eventum právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“.

Z výše uvedeného vyplývá, že není splněna podmínka vymezení přípustnosti dovolání, neboť dovolatelka uvádí dvě, navzájem se vylučující kriteria přípustnosti dovolání. Navíc nespecifikuje právní otázku, ohledně jejíhož řešení dovozuje přípustnost dovolání. Pokud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , je její námitka nepřípadná, neboť označené rozhodnutí vychází z odlišného skutkového stavu a vzhledem k tomu je odlišné i právní posouzení - jde zde o otázku pasivní věcné legitimace /což se uvádí i v dovolání/, zatímco napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně.

Vzhledem k dalším dovolacím výtkám nelze přehlédnout, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. října 2015

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu