Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1463/2015

30 Cdo 1463/2015

U S N E S E N Í

PhDr.

H. P.

,

zastoupené Mgr. Pavlou Lukšovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 189 999 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2014, č. j. -120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. února 2013, č. j. -59, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 189 999 Kč.

Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 17. července 2014 dovolání, při jehož podání nebyla zastoupena advokátem. K výzvě Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. ledna 2015, č. j. -151, si však žalobkyně zvolila právní zástupkyni, která podáním ze dne 20. ledna 2015 dovolání ve lhůtě doplnila.

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Odvolací soud celkovou délku řízení zhodnotil jako přiměřenou. K tomu Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že závěr o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě v obecné rovině je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s tímto závěrem, neboť ten se odvíjí od okolností každého konkrétního případu, a nemůže sám o sobě představovat právní otázku dovolacím soudem dosud neřešenou ve smyslu Dovolací soud při přezkumu toho, zda došlo či nedošlo k porušení uvedeného práva a tím i nesprávnému úřednímu postupu, v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, přičemž závěrem o přiměřenosti nebo nepřiměřenosti délky řízení se zabývá až tehdy, byl-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřený, což v posuzované věci není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. ). Platí přitom, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu, mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2010, sp. zn. ).

Otázka, zda odvolací soud přesně stanovil celkovou délku řízení, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, kdy bylo předmětné řízení zahájeno a kdy toto řízení skončilo, resp. k tomu, jak dlouho již řízení probíhá (srov. část III. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. , uveřejněném pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“).

Námitka žalobkyně, že odvolací soud přihlédl k tomu, že délka řízení „je přiměřená množství procesních podání žalobkyně, které soudy obou stupňů musely projednat a rozhodnout, neboť v průběhu řízení plně využívala svá práva podávat jak procesní návrhy (…), tak opravné prostředky“, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, posuzoval-li odvolací soud tuto otázku v rámci kritéria složitosti řízení dle OdpŠk (srov. část IV. písm. a/ Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2015, sp. zn. ).

Odvolací soud dále uvedl, že mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně zahajuje značné množství soudních řízení. V takovém případě nelze odhlédnout od skutečnosti, že velké množství žalobkyní iniciovaných soudních sporů staví žalobkyni ve vztahu k prožívání intenzity újmy způsobené nepřiměřenou délkou jednoho z nich do jiné pozice, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika málo soudních řízení, a proto ani při řešení této otázky se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. ).

Jde-li o otázku nesprávné aplikace kritéria postupu orgánu veřejné moci dle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od judikatury dovolacího soudu (srov. část IV. písm. c/ Stanoviska a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2010, sp. zn. ), neboť ze skutkových zjištění v posuzované věci neplyne, že by ve zrušovacím rozhodnutí bylo zřetelně uvedeno, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno z některého z důvodů vymezených v uvedené judikatuře.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že podle ustálené judikatury je soud povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, avšak tato povinnost nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument; rozsah této povinnosti se může lišit podle povahy rozhodnutí, přičemž její splnění může být hodnoceno pouze ve světle konkrétních okolností případu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2014, sp. zn. ). Ani při řešení otázky náležitostí odůvodnění rozhodnutí se proto odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.

Námitka proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že podání žalobkyně ze dne 5. února 2008 obsahovalo žádost o osvobození od soudních poplatků, je nezpůsobilým dovolacím důvodem ( ), přičemž ze spisu neplyne, že by žalobkyně tuto námitku uplatnila již v odvolacím řízení.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 3. listopadu 2015

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu