Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4552/2014

30 Cdo 4552/2014

U S N E S E N Í

K. Z.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o odškodnění nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, č. j. -133, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, č. j. -133, se v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů

zrušuje

a věc se v tomto rozsahu

vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky ve výši (posléze) 84.400,- Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu představovaného tvrzenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Prostějově (jako soudu prvního stupně) pod sp. zn. .

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 28. 3. 2013, č. j. -98, žalobě co do částky 82.000,- Kč vyhověl, ve zbytku (tj. ohledně částky 2.400,- Kč) ji zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 40.980,- Kč.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků výrokem I shora uvedeného rozsudku změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně jen tak, že zamítl žalobu co do (další) částky 6.250,- Kč, jinak jej potvrdil a současně výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 76.646,20 Kč k rukám její zástupkyně v tam určené lhůtě. Z odůvodnění nákladového výroku rozsudku je patrné, že odvolací soud považoval za tarifní hodnotu věci výši (přisouzeného) peněžitého plnění, tj. určil ji s pomocí , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „ “).

Rozsudek odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení napadla žalovaná (dále jen „dovolatelka“) dovoláním, majíc za to, že odvolací soud měl při výpočtu odměny zástupce žalobkyně stanovit tarifní hodnotu věci podle Přípustnost dovolání dovozuje dovolatelka s poukazem na , (dále jen „ “), z toho, že odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. , reprezentujícího „nejnovější judikaturu týkající se přiznávání nákladů řízení u nároků na náhradu nemajetkové újmy v režimu “ Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném nákladovém výroku zrušil a věc odvolacímu soudu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně s dovoláním nesouhlasila, považujíc dovolání za nepřípustné podle a poukazujíc (nadto) na skutečnost, že jí byly přiznány náklady řízení za osm úkonů právní služby, ač v souladu s obsahem spisu požadovala náklady řízení za deset a půl úkonu právní služby. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, příp. jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II. bod 2 ).

Dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu ( ) bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), jednající osobou mající právnické vzdělání podle a

Dovolání splňuje zákonem vyžadované náležitosti ( ). Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou jeho přípustnosti.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle (v rozhodném znění, tj. účinném do 31. 12. 2013) dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání není nepřípustné podle , neboť jím napadeným nákladovým výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013).

Dovolací soud shledal dovolání přípustným podle , neboť odvolací soud se při řešení dovolatelkou nastolené otázky vskutku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Z téhož důvodu je dovolání současně i důvodné.

Odvolací soud vyšel správně z toho, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch ( ), byť dovolatelce nebylo přiznáno jí požadované plnění v celé jeho výši (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Stejně tak nepochybil, když při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů postupoval podle (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013).

Odvolací soud však, vycházeje ze správně určené právní normy, nesprávně nezohlednil, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu , se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle (pokud jde o úkony právní služby provedené po 1. 1. 2013), resp. podle této vyhlášky (ohledně úkonů právní služby provedených do 31. 12. 2012), tedy že tarifní hodnota věci činí (jednotně stanovených) 50.000,- Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 40/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. ).

Protože je z žalovanou přiléhavě namítnutého důvodu právní posouzení nároku dovolatelky na náhradu nákladů řízení odvolacím soudem nesprávné a jelikož o věci nemůže rozhodnout přímo dovolací soud postupem podle (a to již proto, že z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, za jaké úkony právní služby odvolací soud dovolatelce odměnu jejího zástupce vůbec přiznal), postupoval Nejvyšší soud podle , napadený rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném nákladovém výroku zrušil (rozhodnutím ve formě usnesení, neboť rozsudek odvolacího soudu byl dovoláním napaden toliko ve výroku majícím povahu unesení, viz , a ) a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V něm se odvolací soud vypořádá rovněž s argumentací dovolatelky, že její zástupce vykonal v řízení větší počet úkonů právní služby, než za jaký mu byla odvolacím soudem přiznána odměna a náhrada hotových výdajů, a své rozhodnutí v tomto směru náležitě odůvodní.

Odvolací soud je ve smyslu část první věty za středníkem ve spojení s vázán právním názorem dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vysloveným.

V rámci nového rozhodnutí ve věci rozhodne soud i o nákladech tohoto dovolacího řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný

V Brně dne 10. 11. 2015

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu