Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3113/2015

21 Cdo 3113/2015

U S N E S E N Í

L. V.

BOIS Opava a. s.

se sídlem v Opavě-Předměstí, Olomoucká č. 267/29, IČO 27823792, zastoupené JUDr. Jakubem

Morávkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 10 - Uhříněvsi, Sušilova č. 1507/17, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2015, č. j. -201, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2015, č. j. -201, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce výkladu ustanovení z hlediska naplnění míry intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a způsobu hodnocení míry této intenzity srov. (ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě) rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 1995, sp. zn. , uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2000, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2001, sp. zn. ; k závěru odvolacího soudu, že dosavadní soudní praxe považuje za porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem jen déletrvající neomluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci, srov. například odůvodnění odvolacím soudem zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2014, sp. zn. ] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud se „bez relevantního důvodu odchyluje od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“, přičemž poukazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2012, sp. zn. , ze dne 27. června 2012, sp. zn. , ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. , a ze dne 12. září 2001, sp. zn. , pak přehlíží, že soudy v jí zmiňovaných věcech vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než jaký byl dán v projednávané věci.

Poukaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2001, sp. zn. , je nedůvodný i proto, že žalovaná v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 23. 4. 2013, doručenému žalobci téhož dne, uplatnila důvod uvedený v ustanovení , který zároveň náležitě konkretizovala uvedením skutečností, v nichž spatřovala jeho naplnění [uvedla, že „dne 22. 4. 2013 jste se sice dostavil v domluveném čase (ve 13:00 hodin) na své pracoviště, ale pracovní směnu jste vůbec nezahájil. Svévolně, bez ohlášení a povolení nadřízeného jste pracoviště vzápětí opustil. Dne 23. 4. 2013 jste v určeném čase zahájení pracovní směny v 7:00 hodin bez jakékoli omluvy na směnu nenastoupil“]; hmotněprávní podmínka platného okamžitého zrušení pracovního poměru spočívající v tom, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž zaměstnavatel spatřuje naplnění zákonného důvodu, tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, z kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje, tedy byla v posuzovaném případě splněna a nebylo třeba výkladem projevu vůle zjišťovat, proč byl pracovní poměr s žalobcem okamžitě zrušen.

Nepřípadně poukazuje dovolatelka i na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 1995, sp. zn. , na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2000, sp. zn. , a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2001, sp. zn. , neboť rozsudek odvolacího soudu – jak je výše výslovně uvedeno - je v souladu s právními závěry v těchto rozhodnutích přijatými.

Přichází-li dovolatelka v dovolání s názorem, že „namítání neplatnosti skončení pracovního poměru je v případě žalobce s přihlédnutím ke všem okolnostem pouze zdánlivým výkonem práva, neboť se jedná o jednání samoúčelné a nemravné, kterému nelze poskytovat soudní ochranu, příčící se konečnému účelu objektivního práva“, že „je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy“, tedy „jednáním, jemuž nelze poskytnout soudní ochranu“, a s dalším názorem, že, „je-li šíře protiprávního jednání zaměstnance k tíži zaměstnavatele v plném rozsahu (kvůli důmyslnému a lstivému zakrývání takového počínání) zjištěna až dodatečně (po skončení pracovního poměru), i přes subjektivní nevědomost zaměstnavatele, neboť zde tyto důvody ke dni skončení pracovního poměru objektivně existovaly v době skončení, a ospravedlňují kvůli své závažnosti skončení pracovního poměru, je k takovému jednání třeba přihlížet při hodnocení platnosti skončení pracovního poměru a vnímat je tak, jako by bylo v jednání směřujícím ke skončení pracovního poměru (zde v okamžitém zrušení pracovního poměru) v plném rozsahu zahrnuty“, s tím, že tyto otázky prozatím Nejvyšším soudem nebyly řešeny, a dovozuje-li z toho přípustnost dovolání podle ustanovení , přehlíží, že řešení těchto dovolatelkou formulovaných otázek nebylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující).

V části dovolání, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení (vyjadřuje-li se podrobně „k základním skutkovým okolnostem“, zpochybňuje-li skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 23. 4. 2013 je neplatné, namítá-li nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem, přičemž předestírá vlastní skutkové závěry, na kterých pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, a polemizuje-li s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud při posuzování intenzity porušení povinnosti žalobcem přihlížel a jak tato hlediska hodnotil, ačkoliv toto oprávnění náleží toliko soudu), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

K písemnému podání žalované ze dne 14. 5. 2015 (označenému jako „doplnění dovolání“), učiněnému po uplynutí dovolací lhůty, nemohl dovolací soud s ohledem na ustanovení přihlížet; navíc podle ustanovení v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. října 2015

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu