Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1980/2014

26 Cdo 1980/2014

U S N E S E N Í

Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s.

1. M. P.

,

2. R. P.

, zastoupeným Mgr. Janem Tomaierem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1037/49, pro 8.641.730,19 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. ledna 2014, č. j. -107, takto:

Dovolání

se zamítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Sokolově (soud prvního stupně) k návrhu povinných usnesením ze dne 24. dubna 2013, č. j. -76, změnil usnesení ze dne 22. 3. 2013, č. j. -45, vydané asistentkou soudce tak, že návrh povinných na odklad exekuce se nezamítá (odstavec I. výroku), zastavil exekuci vedenou soudní exekutorkou JUDr. Janou Tvrdkovou pod sp. zn. 095 EX 25/13 na základě pověření Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 1. 2013 a jeho doplnění ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. (odstavec II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (odstavec III. výroku) a nákladech exekuce (odstavec IV. výroku).

K odvolání oprávněné Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 1. 2014, č. j. -107, změnil usnesení soudu prvního stupně v odstavci I. a II. výroku tak, že návrhy povinných na odklad exekuce a její zastavení zamítl.

Zjistil, že exekučním titulem je směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2011, č. j. -8, jímž bylo povinným (společně a nerozdílně s dalšími povinnými) uloženo zaplatit oprávněné 8.641.730,19 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2011, č. j. -65, směnečný platební rozkaz zrušil a rozhodl o nákladech řízení, Vrchní soud v Praze poté rozsudkem ze dne 25. 6. 2012, č. j. -139, ve znění usnesení ze dne 9. 7. 2012, č. j. -149, změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že vůči povinným směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti v rozsahu směnečného peníze 8.641.730,19 Kč s 6% úrokem od 17. 4. 2011 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 28.805,77 Kč a nákladů řízení 346.820 Kč; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (dále též jen „Exekuční titul“). Protože se Vrchní soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami povinných (v podrobnostech odkázal odvolací soud na jeho odůvodnění), nedopadá ustanovení (správně ) , o Ústavním soudě, ve znění pozdějších předpisů, na předmětnou věc, a není proto důvod pro zastavení exekuce podle , , ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Proti výroku usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce podaly povinné dovolání, jehož přípustnost opřely o ustanovení , a uplatnily dovolací důvod podle Za neřešenou považovaly zejména otázku aplikace ustanovení na rozhodnutí vydaná podle ustanovení , které bylo pro neústavnost zrušeno. Zdůrazňovaly, že v tehdy zákonné třídenní lhůtě pro podání námitek podaly bez pomoci právního zástupce, kterého si v tak krátké době nestihly zajistit, proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky a podrobněji je odůvodnily u prvního jednání. Nesouhlasily se závěrem odvolacího soudu, že se Vrchní soud v Praze vypořádal se všemi námitkami, které proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesly. I když u prvního jednání ve věci namítaly nesplnění podmínek pro vyplnění směnky, Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že povinné nenamítaly, že vůbec nenastaly podmínky pro vyplnění směnky, a zabýval se jen námitkou, že oprávněnému nevzniklo právo vyplnit směnku s datem splatnosti 3. 3. 2011, ale až 16. 4. 2011. Z toho dovozovaly, že Vrchní soud v Praze nepřihlédl k námitkám uplatněným u prvního jednání pro jejich opožděnost a postupoval tak v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky. Poukázaly na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 16. 10. 2012 (dále též jen „Nález“), v němž plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že ustanovení v části upravující třídenní lhůtu k podání námitek je neústavní, a tuto část ustanovení uplynutím dne 30. 4. 2013 zrušilo. Měly za to, že Exekuční titul má základ ve zrušené (neústavní) části ustanovení , proto ho podle nelze vykonat. Exekuci tedy nelze provést, a proto měla být zastavena. Poukazovaly na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. (spolu s ústavní stížností byl právě v této věci podán návrh na zrušení ustanovení ), v níž šlo o obdobný skutkový stav. Zpochybňovaly i postup odvolacího soudu, který jen odkázal na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze s tím, že se vypořádal se všemi námitkami povinných, aniž by zkoumal, jak se s těmito námitkami vypořádal, zda se jimi zabýval meritorně nebo je jen považoval za procesně nepřípustné. Vytýkaly odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Navrhly, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu a potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Oprávněná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s napadeným rozhodnutím i s jeho právními závěry, vyvracela dovolací námitky povinných a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Otázka, zda lze podle ustanovení vykonat směnečný platební rozkaz, proti němuž byly podány námitky v třídenní lhůtě stanovené v , jenž byla jako neústavní k 30. 4. 2013 zrušena Ústavním soudem, nebyla v rozhodování dovolacího soudu doposud výslovně vyřešena. Dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej část první čl. II bod 2. ), dále opět jen „ “, podané včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastnicemi řízení ( ), za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), je proto přípustné, není však důvodné.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán dovolacími důvody vymezenými v dovolání. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatelky v dovolání namítly, že právě takovou vadou je řízení postiženo, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné. Jejich námitky však nemohou obstát, protože z odůvodnění usnesení odvolacího soudu je patrné, k jakým závěrům a proč dospěl (byť je odůvodnění v této části velmi stručné). Ostatně z obsahu dovolání je zjevné, že dovolatelkami tvrzené nedostatky odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nebyly na újmu uplatnění jejich práv, a již z tohoto důvodu tak nelze napadené rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelky měly za to, že Exekuční titul byl vydán na základě neústavního ustanovení zákona, a proto ho nelze vykonat.

Podle ustanovení , 2 pravomocná rozhodnutí vydaná soudem (v jiném než trestním řízení) na základě právního předpisu, který byl zrušen (Ústavním soudem), zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonat.

Účelem ustanovení se ve svých rozhodnutích zabýval i Ústavní soud (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. ) a dospěl k závěru, že jde o částečné odstranění důsledků porušení ústavního pořádku, a nelze je vykládat bez toho, aby byly reflektovány nosné důvody příslušného derogačního nálezu. Byl-li zákon (jeho jednotlivé ustanovení) zrušen Ústavním soudem pro rozpor s ústavním pořádkem, soud při posuzování právních vztahů, které vznikly přede dnem účinnosti nálezu Ústavního soudu, k této protiústavnosti přihlédne, jen jestliže jde podle důvodů uvedených v nálezu Ústavního soudu o zásah do ústavně garantovaných základních práv jednotlivce takové intenzity, že by odůvodňoval zrušení příslušného rozhodnutí Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 47/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. (dále opět jen „Nález“), bylo uplynutím dne 30. 4. 2013 zrušeno ustanovení v části týkající se délky lhůty (tři dny) k podání námitek proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu. Ve zbylých částech byl návrh na zrušení odmítnut. V odůvodnění Nálezu Ústavní soud konstatoval, že je třeba respektovat zvláštní povahu směnky a že, byť třídenní lhůta k podání námitek nebyla zákonodárcem stanovena svévolně, je třeba v souvislosti s širší úpravou používání směnek ve spotřebitelských vztazích přistoupit k jejímu prodloužení. Třídenní lhůtu nezrušil dnem vyhlášení nálezu, ale až uplynutím dne 30. 4. 2013, přihlédl přitom k návrhu zákona projednávaného sněmovnou, jímž mělo dojít ke změně a k prodloužení lhůty k podání námitek podle na osm dní s tím, že je v silách zákonodárce, aby tento zákon nabyl účinnosti tak, aby předmětná lhůta byla kontinuálně nahrazena lhůtou novou. Ke zrušení lhůty dnem vyhlášení Nálezu nepřistoupil, neboť by nastala situace, kdy by směneční dlužníci nebyli v podávání směnečných námitek jakkoli časově limitováni, což by znamenalo porušení právní jistoty jejich věřitelů a ve svém důsledku nemožnost realizovat jakýkoli směnečný vztah.

Podle věty první vydá-li soud směnečný (šekový) platební rozkaz, může proti němu žalovaný podat námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. K jejich projednání nařídí soud jednání, přihlížet však může jen k námitkám, které byly vzneseny ve lhůtě stanovené v ( ) Délka lhůty k podání námitek, jenž je upravena v věta první , se v průběhu doby měnila - do 31. 12. 2012 činila tři dny, od 1. 1. 2013 do 30. 4. 2013 osm dnů a s účinností od 1. 5. 2013 patnáct dní (srovnej část první bod 20. a část třetí , kterými se měnil , ).

S ohledem na závěry, k nimž dospěl v Nálezu Ústavní soud, tak nelze konstatovat protiústavnost všech směnečných platebních rozkazů vydaných do 31. 12. 2012, proti nimž byly podány námitky v třídenní lhůtě a které byly rozhodnutím soudu ponechány v platnosti. Pro závěr, zda rozsudek, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, byl vydán na základě části zákona zrušeného Ústavním soudem, budou proto vždy významné konkrétní okolnosti nalézacího řízení. V případě, že žalovaný, a to ani opožděně, nevznesl námitky, které by vedly ke zrušení směnečného platebního rozkazu, pak tím, že k podání námitek měl jen třídenní lhůtu, nedošlo k tak intenzivnímu zásahu do jeho ústavně garantovaných základních práv, který by odůvodňoval zrušení příslušného rozhodnutí Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti.

Právě o takovou situaci se jednalo i při vydání Exekučního titulu. Podle zjištěného skutkového stavu (jímž je dovolací soud vázán – srovnej ) nevznesly dovolatelky v nalézacím řízení, a to ani po uplynutí třídenní (koncentrační) lhůty, žádné námitky, které by vedly ke zrušení směnečného platebního rozkazu (zpochybňují-li tento závěr odvolacího soudu, zpochybňují skutková zjištění a uplatňují tak jiný dovolací důvod než je uveden v ). Protože nevznesly žádné námitky, k nimž by soud pro jejich opožděnost nepřihlédl, není samotná okolnost, že k podání námitek měly k dispozici lhůtu jen třídenní, takovým zásahem do ústavně garantovaných základních práv jednotlivce, že by odůvodňovala zrušení Exekučního titulu Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti.

Směnečný platební rozkaz (ve spojení s rozsudkem, kterým byl ponechán v platnosti) je možné proto vykonat a ustanovení se v tomto případě nepoužije.

Lze tak uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – proto dovolání jako nedůvodné zamítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. září 2015

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu