Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2068/2015

30 Cdo 2068/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., identifikační číslo osoby 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2015, č. j. -142, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení částky v celkové výši 102 166,25 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod č. j. (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 9 166,63 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 9 166,63 Kč) a č. j. (požadované zadostiučinění 9 166,63 Kč).

Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. března 2014, č. j. -99, řízení co do částky 13.333,28 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I), konstatoval, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který o návrzích vedených u něj pod č. j. , č. j. , č. j. , č. j. , č. j. , č. j. , č. j. , č. j. nerozhodl ve lhůtě stanovené v , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení částky 88 832,97 Kč s příslušenstvím (výrok III) a rozhodl, že se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok IV).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I potvrdil v zamítavém výroku o věci samé (III) rozsudek soudu prvního stupně a ve výroku o nákladech řízení (IV) jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. května 2004, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje žalobkyně zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu, ve kterém o věci rozhodoval odvolací soud, tj. do nároku plynoucího ze správního řízení č. j. (zadostiučinění ve výši 13 333,28 Kč), správního řízení č. j. (zadostiučinění ve výši 13 333,28 Kč), správního řízení č. j. (zadostiučinění ve výši 9 999,96 Kč), správního řízení č. j. (zadostiučinění ve výši 9 166,63 Kč), správního řízení č. j. (zadostiučinění ve výši 13 333,28 Kč), správního řízení č. j. (zadostiučinění ve výši 13 333,28 Kč), správního řízení č. j. (zadostiučinění ve výši 9 166,63 Kč) a správního řízení č. j. (zadostiučinění ve výši 9 166,63 Kč), není přípustné s ohledem na ustanovení , neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč.

Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným ani co do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se při řešení otázky, zda lze považovat za (ne)účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalobkyně, která měla v kompenzačním řízení plný procesní úspěch, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když uzavřel, že náklady na právní zastoupení žalobkyně nebyly vynaloženy účelně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. srpna 2015, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. ).

K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné ( ), což ovšem není.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 21. října 2015

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu