Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2471/2015

32 Cdo 2471/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Indra-Šebesta v.o.s., se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26919877, insolvenční správkyně dlužníka Lutínská Nástrojárna s.r.o., identifikační číslo osoby 25056999, zastoupeného Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 16, proti žalované WEBA Olomouc, s.r.o., se sídlem Bystrovany, K Mrazírnám 16, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 47672153, zastoupené JUDr. Lubomírem Minaříkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Vídeňská 8, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. února 2015, č. j. -180, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. dubna 2013, č. j. -89, zamítl návrh žalobkyně, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v záhlaví uvedeným rozsudkem (v pořadí druhým ve věci) změnil rozhodnutí soud prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 7,5% ročně z této částky od 1. prosince 2012 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů (výrok II). Odvolací soud dospěl k závěru, že dohoda o smluvní pokutě obsažená ve smlouvě o nájmu mezi insolvenčním dlužníkem a žalovanou byla sjednána platně, v souladu s ustanovením a násl. ve spojení s a násl. obchodního zákoníku, a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Důvody pro snížení smluvní pokuty podle obchodního zákoníku odvolací soud neshledal.

Žalovaná napadla v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírá o (dále jen „ “). Namítla, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při posouzení otázky odepření výkonu práva žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2007, č. j. , podle nějž je případné porušení zásady poctivého obchodního styku třeba zkoumat ve vazbě na okolnosti jednotlivého případu.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání dle je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. , které je – stejně jako další uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).

V nyní souzené věci však tento předpoklad přípustnosti nebyl naplněn. Otázku vymezenou dovolatelkou (že se odvolací soud při posuzování odepření výkonu práva pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu) odvolací soud v napadeném rozhodnutí neřešil a ani řešit nemohl, neboť ji v přecházejícím rozhodnutí ze dne 25. listopadu 2014, č. j. -164, (k dovolání žalobkyně proti předcházejícímu rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. ledna 2014, č. j. -132) vyřešil dovolací soud. Odvolací soud byl přitom v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ) vysloveným v citovaném rozsudku dovolacího soudu, že na uplatnění nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty není možné nazírat jako na jednání – výjimečným způsobem – zneužívající (šikanující), a proto odporující poctivému obchodnímu styku.

Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení , které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. věta první ), odmítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho změnového výroku ve věci samé podle ustanovení pro nepřípustnost.

Dovolání směřovalo rovněž proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů. V této části však dovolání trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ) a nesprávnost rozhodnutí. K výrokům o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoli argumentace. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), dovolatelce uplynula dne 16. května 2015 (srov. ustanovení větu první ). Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v části, v níž dovolatelka nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení odmítl pro vady.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 2. listopadu 2015

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu