Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1091/2014

21 Cdo 1091/2014

U S N E S E N Í

K. H.,

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územnímu pracovišti Střední Čechy v Praze 1, Náměstí Republiky č. 3, o vydání dědictví, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2012, č. j. -264, takto:

I. Dovolánížalobce se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání K. H. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27.9.2012, č.j. -264, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 13.3.2012, č.j. -202, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce o vydání dědictví po zůstavitelce Z. B., zemřelé dne 12.1.2004, posledně bytem v P., N. č. 1 (dále také jen „zůstavitelka“), a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31.12.2012 [(dále jen „ “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], jelikož ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Odvolací soud při posouzení dědického práva žalobce po zůstavitelce v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení , , ve znění účinném ke dni smrti zůstavitelky, tj. do 30.6.2006 (dále také jen „obč. zák.“) v souladu s ustálenou judikaturou soudů (k výkladu pojmu „vedení společné domácnosti“ srov. například rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9.3.1967, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1968, zprávu býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10.6.1982, sp. zn. , uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1982, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.2.2002, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 44, ročník 2002, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.1.2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.2010, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 96, ročník 2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2012, sp. zn. ). Námitky, jimiž dovolatel zdůvodňuje „odkázanost“ zůstavitelky na jeho osobě jako na soudem ustanoveném opatrovníku (zejména že „se musel starat o její majetek a zařizovat veškeré její záležitosti“, že „ji musel navštěvovat a s tím vším měl velké finanční výdaje“, že „musel zařídit hrazení jejího pobytu v psychiatrické léčebně a v domově důchodců“), nemohou být způsobilé založit - jak se mylně domnívá žalobce - jeho dědické právo po zůstavitelce ve smyslu obč. zák. z titulu tzv. spolužijící osoby se zůstavitelkou. Dovolatel totiž zcela přehlíží, že splnění podmínky „odkázanosti výživou“, z nějž se snaží vedení společné domácnosti „analogicky“ dovodit, se vyžaduje na straně dědice vůči zůstaviteli, nikoliv na straně zůstavitele vůči dědici. Závislost zůstavitelky na osobě žalobce, byť by byla prokázána, není z tohoto pohledu relevantní. Závěr soudů o tom, že žalobce není zákonným dědicem zůstavitelky ve smyslu obč. zák., je proto správný.

Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, 224 odst. 1 a části věty před středníkem , neboť žalobce nemá právo na náhradu svých nákladů s ohledem na výsledek dovolacího řízení a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. října 2015

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu