Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3532/2015

U S N E S E N Í

M. B.

J. B.

, zastoupenému JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem v Říčanech, Olivova 116/7, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti Rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2014, č. j. -308, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 20 037,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Zory Antonyové, Ph.D., advokátky se sídlem v Praze 4 – Braníku, Zelený pruh 95/97.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. března 2013, č. j. -231, přikázal žalobkyni ze zaniklého společného jmění účastníků řízení závazky v celkové výši 220 000 Kč (výrok I.) a částku 3 117 239,73 Kč (výrok II.), žalovanému přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků řízení částku 1 078 433,87 Kč (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. května 2014, č. j. -308, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ze zaniklého společného jmění účastníků přikázal ze zůstatku na depozitním účtu JUDr. Zory Antonyové, Ph.D., žalobkyni částku 2 702 999,40 Kč a žalovanému částku 855 674 Kč (výrok I.), přikázal žalobkyni uhradit závazky v celkové výši 220 000 Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle , neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Žalovaný je přesvědčen, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily věc a vzájemné vztahy mezi účastníky, když není důvodu, proč by v tomto případě mělo být o výši podílů účastníků rozhodnuto disparitně. Soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily provedené dokazování. Pokud by došlo ke správnému hodnocení důkazů, nemohly by soudy obou stupňů rozhodnout o disparitě podílů. Žalovaný upozorňuje, že jeho zástupce převzal zastoupení teprve 4. 9. 2014, a proto podává toto dovolání blanketním způsobem, když toto dovolání zdůvodní v dodatečné lhůtě, neboť se jedná o řízení poměrně komplikované. Závěrem navrhuje, aby dovolací soud obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Své dovolání žalovaný doplnil podáním ze dne 4. 2. 2015.

Žalobkyně ve vyjádření považuje dovolání za nepřípustné, neboť nebyla správně definována přípustnost dovolání, nebyl vymezen dovolací důvod, v zákonné lhůtě nebylo podáno „doplnění dovolání“ ze dne 4. 2. 2015 a dovolání nebylo směřováno také proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Žalobkyně se následně vyjadřuje k meritu věci a závěrem navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 29. května 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno po tomto datu, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „“).

Dovolání není přípustné.

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)].

Podle ustanovení věty první , (dále též jen „“), dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

V posuzované věci dovolání není přípustné z toho důvodu, že žalovaný v dovolání explicitně nevymezil žádnou otázku přípustnosti dovolání podle , otázka přípustnosti dovolání nevyplývá ani z obsahu dovolání, v němž sice žalovaný uvádí, že nesouhlasí s uplatněním disparity vypořádacích podílů, žádnou právní otázku či právní argumentaci však v této souvislosti nepředkládá a vyjadřuje toliko přesvědčení, že kdyby soudy správně zhodnotily důkazy, nemohly by dospět k závěru o disparitě vypořádacích podílů. Tím ovšem žalovaný pomíjí, že ve skutečnosti nepřípustně rozporuje zjištěný skutkový stav, neboť podle je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci.

Otázku přípustnosti dovolání si pak namísto dovolatele není oprávněn sám formulovat dovolací soud, neboť takovým postupem by zjevně porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, a to především zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Ostatně judikatura dovolacího soudu akceptuje, že dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. (obě dostupná na www.nsoud.cz)].

Co se týče doplnění dovolání, to bylo podáno dne 4. února 2015, tedy až po dvouměsíční lhůtě pro podání dovolání, která uplynula dne 8. září 2014, a proto dovolací soud nemohl k doplnění dovolání přihlédnout [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)].

Jelikož žalovaný v dovolání nevymezil otázku přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle s odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. října 2015

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu