Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3411/2015

21 Cdo 3411/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. B. B., zastoupeného JUDr. Evženem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná č. 1586/4, proti žalované České republice – Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy se sídlem v Praze 4, Kongresová č. 1666/2, IČO 75151472, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Vyškově, Pivovarská č. 58/8, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2015, č. j. -202, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2015, č. j. -202, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu ustanovení z hlediska naplnění míry intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a způsobu hodnocení míry této intenzity srov. (ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě) rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 1995, sp. zn. , uveřejněný pod č. 7-8/1996 v časopise Práce a mzda, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm přijatý právní názor, podle kterého při hodnocení stupně intenzity porušení pracovní kázně není soud vázán tím, jak zaměstnavatel ve svém pracovním řádu (nebo jiném interním předpise) hodnotí určité jednání zaměstnance, anebo právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2001, sp. zn. ; k otázce počátku běhu dvouměsíční subjektivní a jednoleté objektivní lhůty pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele podle ustanovení , uvedené v ustanovení , srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 6/1997 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/1998 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2004, sp. zn. , nebo - ve vztahu k objektivní lhůtě - odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2008, sp. zn. , všech vztahujících se k obsahově shodné dřívější právní úpravě] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Namítá-li dovolatelka s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2012, sp. zn.

(který byl uveřejněn pod č. 25/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , že se odvolací soud při řešení otázky neplatnosti výpovědi z pracovního poměru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ), pak přehlíží, že soudy v jí zmiňovaných věcech vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než v projednávané věci, a že proto právní závěry přijaté v uvedených rozhodnutích na posuzovanou věc nedopadají.

V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění, na nichž odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) založil svůj závěr (který přesvědčivě zdůvodnil) o tom, že v případě skutku pod bodem 4 (spočívajícím v tom, že žalobce „ve dnech 29. 4. 2010 a 30. 4. 2010 nastoupil dovolenou bez předchozího souhlasu nadřízeného vedoucího zaměstnance“) není naplněna intenzita závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci a že proto výpověď z pracovního poměru ze dne 16. 6. 2010 je neplatná, nesouhlasí-li s hodnocením důkazů odvolacím soudem, polemizuje-li s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud při posuzování intenzity porušení povinnosti žalobcem přihlížel, a namítá-li kromě toho jiné vady řízení (že rozsudky soudů obou stupňů „jsou nepřezkoumatelné, neboť se nevypořádaly se všemi žalobními důvody“], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. října 2015

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu