Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1287/2015

30 Cdo 1287/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobkyně CF FLOP s. r. o., identifikační číslo osoby 64608565, se sídlem v Brně, Nejedlého 383/11, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 1493/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 140 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2014, č. j. -96, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze, jakožto soud odvolací, rozsudkem ze dne 16. 10. 2014, č. j. -96, změnil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 4. 2014, č. j. -67, tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zamítavého meritorního výroku mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 500 Kč spolu s úrokem z prodlení od 16. 10. 2012 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku, jinak jej v této části potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. odvolacího soudu). Takto bylo rozhodnuto o požadavku žalobkyně, jež se domáhala po žalované zaplacení částky 140 000 Kč s 7,75% úrokem z prodlení od 15. 10. 2012 do zaplacení jako zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Otázku, zda je možné snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění o 50 % za jediné kritérium z uvedených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jako „OdpŠk“), odvolací soud posoudil souladně s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. , či usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. (ústavní stížnosti proti uvedeným usnesením Nejvyššího soudu byly Ústavním soudem odmítnuty jako zjevně neopodstatněné).

Odvolací soud se stejně tak neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, snižoval-li základní částku přiměřeného zadostiučinění z důvodu nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného. Závěry soudů, že vede-li žalobkyně a její jediný jednatel stovky sporů, zpravidla o zaplacení problematických pohledávek, je třeba význam řízení považovat za nižší, koresponduje s judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. ). Nelze tedy souhlasit s tvrzením žalobkyně, že předmět řízení byl standardní, a částka přiměřeného zadostiučinění tedy neměla být krácena. Žalobkyně uvádí, že soudy postupovaly při hodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk aktivisticky, ovšem z dovolání již není patrno ani to, v čem by takový aktivismus mohl spočívat, a žalobkyně též neformuluje v tomto ohledu žádnou právní otázku.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou rovněž dostatečně popsány zjištěné skutečnosti, pro něž soudy považovaly původní řízení za složité. Argumentace žalobkyně vycházející z předpokladu, že jedinou složitostí původního řízení bylo spojení tří řízení v jedno, je tedy lichá.

Ohledně námitky nesprávné výše základní částky pro určení přiměřeného zadostiučinění, která by se měla podle judikatury Nejvyššího soudu pohybovat v rozmezí mezi 15.000,- Kč až 20.000,- Kč za první dva a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení, Nejvyšší soud již ve svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že stanovení její výše je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Částka 15.000,- Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. ) a nemůže sama o sobě představovat odchylující se řešení ve smyslu a založit tak přípustnost dovolání.

Dovolací soud neshledává, že by se napadené rozhodnutí jakkoliv příčilo rozhodnutím Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva stran požadavků na postup při vyřizování žádostí o náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci. Žalobkyně též zjevně opomíjí, že soudy v nyní projednávané věci hodnotily délku posuzovaného řízení jako nepřiměřenou a žalobkyni též přiznaly právo na zadostiučinění v penězích. V dovolání obsažený odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. , pokládá dovolací soud za zcela nepřiléhavý, neboť uvedené rozhodnutí se týkalo posuzování státního občanství v řízení o vydání věci dle restitučních předpisů. Z uvedeného rozhodnutí pak v žádném případě nevyplývá, že by řízení muselo být skončeno za jeden až dva roky, jinak je dotčen princip rovnosti účastníka v řízení.

Námitka, že byl porušen princip rovnosti a předvídatelnosti rozhodnutí k totožným otázkám, neboť v řízení vedených u soudů (zřejmě u Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze) pod sp. zn. a byla kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk zohledněna odlišným způsobem, je irelevantní již z důvodu, že jediné (ojedinělé) rozhodnutí soudu nižšího stupně soudní soustavy nemůže založit důvodné očekávání obdobného posouzení věci. Připomenout je též třeba, že žalobkyně na uvedená rozhodnutí soudů nižších stupňů v rámci řízení ani nepoukazovala, a nelze tudíž ani po soudech vyžadovat, aby se argumentačně s takovými rozhodnutími vypořádaly.

Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neuvádí žalobkyně vůbec žádné vymezení důvodu dovolání, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a), jak požaduje ustanovení , přičemž tyto vady nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny.

Přípustnost dovolání nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z námitek.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 14. 10. 2015

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu