Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2420/2015

21 Cdo 2420/2015

U S N E S E N Í

J. M.,

České republice – Státnímu pozemkového úřadu

v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, IČO 01312774, o předložení kupní smlouvy katastrálnímu úřadu, eventuálně o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení podaných žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 23. února 2011 č. j. -127 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 23. června 2011 č. j. -166, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. ledna 2015 č. j. -379, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 1. 2015 č. j. -379 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k závěru odvolacího soudu o neopodstatněnosti žaloby na obnovu řízení z důvodu uvedeného v ustanovení , neboť „výzva Pozemkového fondu ČR“ ze dne 4. 9. 2002 doručená žalobci, kterou žalobce mohl označit jako důkaz již v původním řízení (a kterou označil ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně), ani výslech žalobce jako účastníka řízení nepředstavují důkazy, které by žalobce nemohl bez své viny použít v původním řízení, srov. například usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973 sp. zn. , uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. a v nich vyjádřený právní názor, že nemožností použít skutečností, rozhodnutí nebo důkazů bez své viny v původním řízení je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu a že tu nejde o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2002 sp. zn. , uveřejněné pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že důvodem obnovy řízení ve smyslu ustanovení není důkaz, o němž účastník v původním řízení věděl a jehož provedení nenavrhl; k závěru odvolacího soudu o neopodstatněnosti žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení , neboť nebylo zjištěno, že by soudci, kteří rozhodovali v původním řízení, byli vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu ustanovení , srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2005 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013 sp. zn. anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015 sp. zn. ] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V části, v níž žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [namítá-li vady řízení, které spatřuje v tom, že mu nebyl v řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení ustanoven zástupce, přestože jsou „jeho poměry soudu známy“, že usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné a že bylo „zkráceno“ jeho „právo na odvolání proti výroku ve věci“, neboť odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobu pro zmatečnost podle ustanovení zamítl, přestože soud prvního stupně, který řízení o žalobě pro zmatečnost v této části zastavil, „ve věci vůbec nerozhodl“], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. září 2015

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu