Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2556/2013

U S N E S E N Í

J. P.

J. M.

, zastoupenému JUDr. Josefem Lanzendörferem, advokátem se sídlem v Ondřejově, Pod Hřištěm 149, o odstranění staveb a vyklizení pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2012, č. j. , 155/2008-257, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

nahradit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 2 178,- Kč

do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Josefa Lanzendörfera.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. února 2007, č. j. -161, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 12. února 2008, č. j. -183, zamítl žalobu, aby soud uložil žalovanému, původně označenému jako žalovaný 3), povinnost odstranit na vlastní náklady plot a skleník, postavené na pozemku parc. č. 1614, zapsaném v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu na LV č. 3193 pro kat. území H. P., označeném v geometrickém plánu společnosti GEOKA, s. r. o., ze dne 13. června 2001, č. 2233-145/2001, který je nedílnou součástí rozsudku, jako parc. č. 1614/4, a povinnost vyklidit blíže označený pozemek parc. č. 1614/4. Dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení mezi žalobcem a žalovanými J. K. a I. H., původně označenými jako žalované 1) a 2) usnesením ze dne 2. února 2009, č. j. -232, vyloučil k samostatnému projednání.

Městský soud v Praze jako soud odvolací vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 18. října 2011, č. j. -247, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé potvrdil, ve výrocích o náhradě nákladů řízení změnil tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 11 570,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ) písm. b) a c) (dále jen „“) a jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný je přesvědčen o tom, že dovolání žalobce není přípustné a navrhuje, aby bylo odmítnuto.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, spolu s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 2. dubna 2012 a dovolací řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolací soud se nejprve zabýval přípustnosti dovolání, neboť dovolatel opřel přípustnost dovolání o ) písm. b), potažmo písm. c)

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle dále je, aby soud prvního stupně pozdějším rozsudkem rozhodl jinak (odlišně) jen proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí. Podle není dovolání přípustné tehdy, jestliže právní názor, jímž byl odvolací soud, případně i soud prvního stupně, při vydání nového (obsahově odlišného) rozhodnutí ve věci samé vázán, byl obsažen v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo v kasačním nálezu Ústavního soudu.

Protože v dané věci Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 18. října 2011, sp. zn. , zrušil původní rozsudek odvolacího soudu ze dne 6. října 2008, sp. zn. , 155/2008-214, a odvolací soud následně, vázán právním názorem obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, přípustnost dovolání podle není dána a dovolání by tak mohlo být přípustné pouze za splnění předpokladů uvedených v

Přípustnost dovolání ve smyslu by pak přicházela do úvahy pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle a odst. 3 , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání.

Pro posouzení nároku žalobce na vyklizení pozemku parc. č. 1614/4 bylo klíčové řešení otázky, kdo je jeho vlastníkem. Nalézací soudy proto posuzovaly tuto otázku jako otázku předběžnou. Dovolatel napadá závěr odvolacího soudu o tom, že vlastnictví pozemku nabyli vydržením právní předchůdci žalovaného (námitky dovolatele ústí především ve zpochybnění závěru o oprávněné držbě pozemku právními předchůdci žalovaného), nevymezuje však přitom žádnou otázku zásadního právního významu a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Obsahem dovolání je pouhá polemika s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními nalézacích soudů, ke kterým podává vlastní verzi skutkového stavu. Dovolatel namítá, že „nelze přisvědčit závěru dovolacího soudu, že z obsahu spisu by se mělo podávat, že v souvislosti s rozšiřováním komunikace v ulici Náchodská došlo k zániku tzv. předzahrádek“, že je tento závěr „opřen výhradně o tvrzení původních žalovaných“, že naopak v řízení „bylo postaveno najisto, že dům, jehož je dnes žalovaný vlastníkem a který mu byl v roce 2005 darován jeho rodiči, byl od počátku postaven na samé hranici s pozemkem představujícím ulici Náchodská, tudíž nebylo žádného důvodu pro zánik tzv. předzahrádek“, že „je faktem, že v polním náčrtu č. 12 k protokolu ze dne 31. 8. 1947, tedy v době přecházející údajnému rozšíření komunikace Náchodská a zániku tzv. předzahrádek, je v prostoru stávajícího pozemku parc. č. 1614 vepsáno M., kterýžto zápis svědčí o tom, že již v této době byl předmětný pozemek prarodiči žalovaného užíván“. Tvrdí, že „rodiče žalovaného věděli, že prarodiče žalovaného na ně převádí své nemovitosti s tím, že co se týče pozemků, tyto v okamžiku převodu užívají v jiných hranicích, než jak je sami nabyli“, a že proto nemohla být jejich oprávněná držba založena na pouhém „ubezpečení prarodičů o oprávněnosti držby“.

Dovolatel tedy přímo nepolemizuje s právním hodnocením věci, ale jeho námitky směřují do skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, jejichž správností se však dovolací soud v případě dovolání přípustného podle odst. písm. c) nemůže zabývat. Tím, že na základě vlastních skutkových závěrů dochází k odlišnému právnímu hodnocení věci, není dán dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle

Dovolatel dále tvrdí, že „právní názor dovolacího soudu, jímž je odvolací soud vázán, spočívající v tom, že aby byl žaloba na vyklizení pozemku parc. č. 614/4 důvodná, musel by žalovaný mít na tomto pozemku svoje věci, je nesprávný.“ Další námitky pak dovolatel směřuje zejména proti tomuto závěru.

Dovolatel však opomíjí skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu na tomto právním názoru postaveno není. Odvolací soud totiž potvrdil zamítnutí žaloby na odstranění věcí z pozemku a jeho vyklizení proto, že vlastnické právo k němu žalobci nesvědčí, když ho vydržením nabyli právní předchůdci žalovaného. Odvolací soud se proto otázkou vlastnictví věcí nacházejících se na pozemku vůbec nezabýval. Tato otázka proto nebyla pro napadené rozhodnutí určující.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud podle věty první a dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady za jeho zastoupení advokátem; (, , a ). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a je představována odměnou ve výši 1 500,- Kč, stanovenou podle , , , , dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , celkem tedy 1 800,- Kč. Rovněž mu náleží částka 378,- Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle Lhůta a místo k plnění vyplývají z , a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.

V Brně dne 22. září 2015

Mgr. David Havlík

předseda senátu