Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2930/2015

23 Cdo 2930/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Intrum Justitia, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, PSČ 190 00, IČO 25083236, zastoupené Mgr. Robertem Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 4, 7. května 1109/26, PSČ 149 00, proti žalovanému F. Š., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2015, č. j. -128, takto:

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 3. února 2010, č. j. -81, zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil 78 438 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. února 2015, č. j. -128, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Rozhodnutí odvolacího soudu v obou výrocích napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení z důvodu nesprávného právního posouzení podle (pozn. dovolatelka odkazuje na ustanovení účinného do 31. 12. 2012, jež významově odpovídají a účinného od 1. 1. 2014). Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

Žalovaný se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas ( ) oprávněným subjektem (účastnicí řízení), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatelka však vůbec nevymezuje přípustnost dovolání, neboť pouze uvádí, že „v dané problematice existuje poměrně ustálená judikatura“. Judikaturu však blíže neoznačuje. Požadavku na vymezení přípustnosti dovolatelka nedostála, tento nedostatek nenapravila ve lhůtě pro podání dovolání ( ) a pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně v souladu s ustanovením věty první odmítl, neboť neobsahuje obligatorní náležitost.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. září 2015

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu