Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5307/2014

26 Cdo 5307/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně V. D., B., zastoupené JUDr. Naděždou Kratochvílovou, advokátkou se sídlem Brno, tř. kpt. Jaroše 35, proti žalovanému Bezručova 13, družstvu, se sídlem Brno, Bezručova 76/13, zastoupenému JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem Brno, Rybníček 4, o určení vlastnictví a uložení povinnosti k učinění nabídky k převodu bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. dovolání žalobkyněproti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2014, č. j. -138, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 26. 3. 2014, č. j. -138, potvrdil rozsudek ze dne 8. 2. 2013, č. j. -115, kterým Městský soud v Brně (soud prvního stupně) výrokem I. zamítl žalobu na určení, že vlastníkem zde specifikované bytové jednotky a spoluvlastníkem zde specifikovaného podílu na nemovitostech (dále též „předmětná bytová jednotka“ a „předmětné nemovitosti“) je žalovaný, výrokem II. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému učinit žalobkyni nabídku k převedení předmětné bytové jednotky a spoluvlastnického podílu k předmětným nemovitostem do jejího vlastnictví, a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odůvodnila tak, že odvolací soud posoudil právní otázky, zda a) má nájemce na základě , o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoVB“ subjektivní právo domáhat se určovací žalobou neplatnosti smlouvy o převodu jednotky jiné osobě, nebyla-li mu učiněna nabídka dle ZoVB a b) zda má „rovněž právo domáhat se žalobou, aby mu takováto nabídka byla ze strany vlastníka bytové jednotky učiněna“, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Dovolání není přípustné podle , , ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále opět jen „ “, neboť napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která není rozporná a ani není důvod se od ní odchýlit.

Pokud jde o otázku označenou shora ad a), je třeba předně uvést, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá, neboť žalobkyně se nedomáhala určení neplatnosti smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce, ale určení, že jejím vlastníkem, resp. spoluvlastníkem předmětných nemovitostí je žalovaný. Závěr odvolacího soudu, že na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem ( ), neboť případné soudní rozhodnutí by nebylo pro nabyvatele předmětné bytové jednotky, který je nyní zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník, závazné a nemělo by na jeho právní postavení vliv, má oporu v judikatuře dovolacího soudu. Nejvyšší soud dovodil již ve svém rozsudku ze dne 26. 6. 1997, sp.zn. , uveřejněném pod č. 71 v časopise Soudní judikatura 9/1997, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví nemůže být dán, jestliže žaloba nesměřuje proti osobě (osobám), která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Z uvedeného právního názoru vychází rovněž např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp.zn. , uveřejněný pod C 6995 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. .

Vzhledem k tomu, že obstojí právní posouzení otázky ad a) odvolacím soudem, je (minimálně) předčasné zabývat se otázkou b); není-li žalovaný dle zápisu v katastru nemovitostí vlastníkem předmětné jednotky, nelze mu uložit povinnost učinit žalobkyni nabídku k jejímu převodu.

Protože dovolání není podle přípustné, dovolací soud je podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když náklady na zastoupení advokátem (stručné vyjádření k dovolání) nelze považovat za účelně vynaložené (obsahově se minulo s důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. srpna 2015

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu