Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1020/2015

30 Cdo 1020/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Mgr. M. Š., o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. -127, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 23. května 2013, č. j. -72, ve znění opravného usnesení č. j. -106, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 71.250 Kč s příslušenstvím a konstatování, že v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. a později pod sp. zn. došlo k průtahům a tím bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces.

Uvedené částky i konstatování porušení práva se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, která mu měla vzniknout v důsledku průtahů v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. a později pod sp. zn. , jež trvalo celkem tři roky a čtyři měsíce.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že závěr o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě v obecné rovině je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s tímto závěrem, neboť ten se odvíjí od okolností každého konkrétního případu, a nemůže sám o sobě představovat právní otázku dovolacím soudem dosud neřešenou ve smyslu Dovolací soud při přezkumu toho, zda došlo či nedošlo k porušení uvedeného práva a tím i nesprávnému úřednímu postupu, v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v OdpŠk, přičemž závěrem o přiměřenosti nebo nepřiměřenosti délky řízení se zabývá až tehdy, byl-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřený (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. ).

Namítá-li žalobce v dovolání, že v napadeném rozsudku se nijak nepromítla skutečnost, že řízení směnečné je tzv. zkrácené řízení, pak Nejvyšší soud poukazuje na to, že s uvedenou námitkou se odvolací soud vypořádal v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, když uvedl, že řízení o směnkách má být z principu věci rychlé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2015, sp. zn. ), to však neznamená, že by každé směnečné řízení mělo trvat pouze určitou dobu (zákon pro jeho trvání žádnou konkrétní dobu nestanoví). Rovněž v případě posuzování přiměřenosti délky směnečného řízení je třeba hodnotit konkrétní okolnosti případu. Zejména je třeba zvážit, zda stál v posuzovaném řízení poškozený na straně žalobce nebo žalovaného, neboť rychlost směnečného řízení je stanovena na ochranu prvně uvedeného, kterým žalobce v tomto řízení nebyl.

Žalobce vymezuje v dovolání též otázku, zda skutečnost, že v meritu věci bylo rozhodnuto pouze soudem prvního stupně (neboť odvolací soud se zabýval pouze záležitostmi procesní povahy) je důvodem závěru, že řízení bylo vedeno jako dvojinstanční. Odvolací soud se neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (srov. část IV, ad a/ stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 58/2011), pokud při posuzování přiměřenosti celkové délky řízení zohlednil, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Není přitom rozhodné, zda se jedná o přezkumné řízení týkající se otázky procesní, nebo hmotněprávní, neboť v obou případech je započítáno do celkové délky řízení.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Přípustnost dovolání nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z námitek žalobce.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 15. září 2015

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu