Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3283/2015

22 Cdo 3283/2015

U S N E S E N Í

a) J. Ch.

a

b) M. M.

, zastoupených Mgr. Vladimírem Kolářem, advokátem se sídlem v Plzni, Goethova 356/5, proti žalovaným:

1) V. K.

a

2) I. K.

, a oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Honzíkem, advokátem se sídlem v Chrástu, Široká 342, o zřízení věcného břemene (služebnosti cesty), vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. listopadu 2014, č. j. -364, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Plzeň-sever (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. ledna 2014, č. j. -270, zřídil služebnost cesty přes pozemek st. parc. č. 441 a parc. č. 2072/14 v obci a k. ú. T., ve prospěch vlastníků nemovitosti – budovy stojící na pozemku st. parc. č. 442 vše v obci a k. ú. T. v rozsahu podle připojeného geometrického plánu, který je součástí rozsudku (výrok I.), uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náhradu za zřízení služebnosti ve výši 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), uložil žalobcům jako vlastníkům nemovitosti – budovy stojící na pozemku st. parc. č. 442 v obci a k. ú. T., povinnost platit žalovaným společně a nerozdílně náhradu za omezení vlastnického práva žalovaných ve výši 1 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, vždy do každého posledního dne v měsíci (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.)

K odvolání všech účastníků řízení Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. listopadu 2014, č. j. -364, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.), ve výrocích II. a III. jej změnil tak, že žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovaným náhradu za zřízení služebnosti cesty ve výši 60 000 Kč do 31. prosince 2014 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které považují za přípustné podle „z důvodů uvedených v , že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé“. Žalovaní se zřízením služebnosti zásadně nesouhlasí, neboť na pozemku, který je zatížen služebností realizuje žalovaný 1) podnikatelskou činnost společně se svou dcerou. Zřízením služebnosti bude zcela narušeno živnostenské podnikání obou, zejména jde o vážný zásah do činnosti žalovaného 1), když tato činnost slouží k obživě jeho rodiny vzhledem k tomu, že starobní důchod žalovaného 1) činí 10 581 Kč a žalované 2) činí 7 227 Kč. Žalovaní opakovaně poukazují na možnost zřízení služebnosti přes pozemek parc. č. 2072/15 v k. ú. T., což připustil i soud prvního stupně, přičemž není vyloučeno, že by skutečně přes uvedený pozemek bylo vhodnější vybudovat přístupovou cestu, kudy ostatně jezdili žalobci před podáním žaloby. Uvedený pozemek není jejich vlastníky v současnosti využíván, přístupová cesta na uvedený pozemek vede z veřejné cesty ve vlastnictví obce T., délka cesty v případě zřízení služebnosti je poloviční. Zřízením služebnosti dojde k další eskalaci již tak vyhrocených sousedských vztahů. S ohledem na uvedené žalovaní navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci se k dovolání žalovaných nevyjádřili.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. listopadu 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno po tomto datu, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle , ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz)

].

V posuzované věci dovolání není přípustné již z toho důvodu, že žalovaní v rozporu s judikaturou dovolacího soudu nevymezili v dovolání žádnou otázku přípustnosti dovolání podle a tato nevyplývá ani z obsahu dovolání, přičemž dovolací soud není oprávněn si sám vymezit otázku přípustnosti dovolání namísto dovolatelů, neboť takovým postupem by zjevně porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, a to především zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Ostatně judikatura dovolacího soudu akceptuje, že dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz)

].

Nadto dovolatelé uplatňují neexistující důvod přípustnosti dovolání, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé“. Dovolatelé tak nepřípustně zaměňují problematiku přípustnosti dovolání s problematikou dovolacího důvodu, přičemž uvedení dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci bez vymezení otázky hmotného či procesního práva k přípustnosti dovolání podle zjevně nepostačuje.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že se základní dovolací námitkou, že zřízení služebnosti znemožní výkon podnikatelské činnosti, se vypořádal již v předchozím rozhodnutí vydaným v této věci, a to v rozsudku ze dne 23. srpna 2012, sp. zn. , přičemž tuto námitku neshledal důvodnou.

Poukaz dovolatelů, že není vyloučeno zřídit služebnost přes pozemek parc. č. 2072/15 v katastrálním území T., který je ve vlastnictví jiných osob než žalovaných, je bez dalšího nedůvodný již z toho důvodu, že jde o nepřípustnou polemiku s jednoznačným skutkovým závěrem odvolacího soudu, podle kterého žalobci k domu v T. „nemají jiný přístup než přes část pozemků žalovaných č. parc. č. 441 a 2072/14“. Ostatně ani v této souvislosti nevymezují dovolatelé nic, co by po právní stránce mohlo založit úvahu o přípustnosti dovolání.

Jelikož žalovaní v dovolání nevymezili otázku přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání ve shodě s odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. září 2015

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu