Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 978/2015

6 Tdo 978/2015-12

U S N E S E N Í

F.

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 4. 2015, č. j. -68, byl podle § 99 odst. 5 tr. zákoníku zamítnut návrh odsouzeného F. F. (dále jen obviněného) na změnu ochranného psychiatrického a protialkoholního ústavního léčení, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 3. 1994, č. j. -141, na léčení ambulantní. Podle § 99 odst. 6 tr. zákoníku bylo obviněnému ochranné ústavní léčení psychiatrické a protialkoholní, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 3. 1994, č. j. -141, prodlouženo do 31. 12. 2016.

Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 4. 2015, č. j. -68, podal obviněný stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2015, č. j. -75, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.

Obviněný F. F. podal prostřednictvím obhájkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2015, č. j. -75, dovolání s odkazem na dovolací důvody vymezené v § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. V dovolání poukazuje na to, že ústavní psychiatrické a protialkoholní léčení mu bylo uloženo před více jak 21 lety a stále je soudy prodlužováno. S ohledem na vyjádření znalců k otázce rozpoznávací a ovládací je toho názoru, že držení v ústavním psychiatrickém a protialkoholním léčení jej omezuje na jeho právech a svobodách. Soudy vycházely z lékařských zpráv, které hovoří o neměnném zdravotním stavu obviněného, avšak tento je toho názoru, že „nemůže být takto doživotně držen v léčebně, a to přesto, že není schopen chápat smysl trestního řízení“. Vyjadřuje prostřednictvím své obhájkyně názor, že „vyžaduje-li jeho zdravotní stav další léčení, není možné toto nahrazovat prostředky trestního práva, když je možné dosáhnout léčebného výsledku jinou právní cestou, která bude šetrná k jeho lidským právům a důstojnosti“. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby obě ve věci vydaná rozhodnutí byla zrušena a věc Nejvyšším soudem vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř., a shledal, že podané dovolání není přípustné.

Ze znění § 265a odst. 1, 2 tr. ř. totiž jednoznačně vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou potom taxativně uvedena soudní rozhodnutí, která se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé.

Předně je nutno dovolatele upozornit, že podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření, nebo jímž bylo upuštěno od potrestání. Z rozhodnutí, které je dovoláním napadeno vyplývá, že jde o usnesení soudu druhého stupně, kterým byla zamítnuta stížnost, kterou podal proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 4. 2015, č. j. -68, kdy zmíněným usnesením okresního soudu byl podle § 99 odst. 5 tr. zákoníku zamítnut návrh odsouzeného F. F. (dále jen obviněného) na změnu ochranného psychiatrického a protialkoholního ústavního léčení, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 3. 1994, č. j. -141, na léčení ambulantní a podle § 99 odst. 6 tr. zákoníku bylo obviněnému ochranné ústavní léčení psychiatrické a protialkoholní, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 3. 1994, č. j. -141, prodlouženo do 31. 12. 2016.

Z výše uvedeného je tedy nepochybné, že v daném případě nebylo nejen Krajským soudem v Brně ve věci vedené pod sp. zn. -75, ze dne 19. 5. 2015 rozhodováno formou rozsudku, ale nejednalo se ani o rozsudek, kterým by obviněný byl uznán vinným a byl mu uložen trest, případně ochranné opatření. Rozsudkem, kterým bylo obviněnému uloženo ochranné opatření, byl rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 3. 1994, č. j. -141. V předmětné trestní věci se nejedná ani o usnesení ve smyslu § 265a odst. 2 písm. j) tr. ř. (jímž bylo uloženo ochranné opatření). V předmětné trestní věci se jedná o usnesení, kterými byla jednak zamítnuta žádost obviněného o změnu formy ochranného psychiatrického a protialkoholního ústavního léčení na léčení ambulantní a prodloužení této léčby a usnesení, kterým bylo rozhodnuto o stížnosti obviněného proti rozhodnutí o jeho žádosti na změnu léčby (viz shora). Z výše uvedeného je zřejmé, že v daném případě se nejedná o případ rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti nezbylo Nejvyššímu soudu, než dovolání obviněného F. F. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které není přípustné [srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, ročník 2006, svazek 26, pod T 899, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, ročník 2003, svazek 24, pod T 548 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, ročník 2008, svazek 41, pod T 1047].

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu