Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2507/2015

33 Cdo 2507/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. L., zastoupeného JUDr. Ladislavem Salvetem, advokátem se sídlem v Praze 4, Přímětická 1185, proti žalovanému Mgr. I. Š., zastoupenému Mgr. Michalem Janíkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Dlouhá 141, o zaplacení 107.322,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2014, č. j. -361, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 18. září 2013, č. j. -285, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 94.842,- Kč se 7,75% úrokem z prodlení ročně od 23. 10. 2010 do zaplacení (výrok I.), co do 12.480,- Kč se 7,7 % úrokem z prodlení ročně od 23. 10. 2010 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. – V.). Učinil tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 17. ledna 2013, č. j. -243, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. května 2013, č. j. -264, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. června 2014, č. j. -361, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení 94.842,- Kč se 7,75 % úrokem z prodlení ročně od 23. 10. 2010 do zaplacení, se zamítá; ve výroku II. tento rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 , čl. II bod 2 – dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobce ohlásil uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v , jehož naplnění spatřuje v tom, že odvolací soud „chybně interpretoval ust. a .“, resp. „nesprávně tato ustanovení aplikoval na konkrétně zjištěnou skutkovou situaci“, a přípustnost dovolání dovozuje z toho, že „odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, konkrétně od rozhodnutí ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. , popř. , ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. , ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. , ze dne 15. 3. 2000, a ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. “.

V posuzovaném případě vycházel odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) ze zjištění, že žalobce (kupující) žalovanému (prodávajícímu) ve lhůtě 6 měsíců od uzavření kupní smlouvy vytkl vady prodaného automobilu spočívající ve zlomené hřídeli v olejovém čerpadle a v poškozené převodovce. Dovodil však, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že na vozidle byla opravována zlomená hřídel, resp. že taková vada byla při opravě prováděné společností Auto-Poly s.r.o. vůbec zjištěna. Nepřisvědčil soudu prvního stupně, že žalobce se při vytčení vad automobilu pouze nepřesně „terminologicky“ vyjádřil; v době, kdy žalovanému vady vytýkal, totiž žalobce již znal rozsah poškození, které bylo předmětem opravy automobilu, a mohl tak vytýkané vady řádně specifikovat (popsat). Vada spočívající v poškození převodovky se na vozidle sice skutečně vyskytla a byla předmětem opravy prováděné společností Auto-Poly s.r.o., nicméně žalobce neprokázal, že existovala již v době uzavření kupní smlouvy; šlo totiž o poruchu náhodného charakteru. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud uzavřel, že náklady, které žalobce vynaložil na odstranění vad, které žalovanému v zákonné lhůtě 6 měsíců vytkl, nelze mít za ty, za něž žalovaný jako prodávající podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. , dále jen „obč. zák.“), odpovídá. Další vady automobilu žalobce uplatnil teprve v průběhu řízení, resp. žalovanému je vytkl až v dopise doručeném jeho právnímu zástupci 22. 8. 2013, tj. po uplynutí zákonné lhůty určené k vytčení vad věci. Odvolací soud neuvěřil žalobci, že se o těchto vadách dozvěděl poprvé ze znaleckého posudku, který mu byl soudem doručen 7. 9. 2012. Částku 12.480,- Kč, kterou žalobce zaplatil za právní služby před podáním žaloby, odvolací soud nepovažoval za náklady ve smyslu ustanovení obč. zák. Žalobce oproti odvolacímu soudu prosazuje, že v dopise ze 7. 10. 2010, resp. v zákonné šestiměsíční lhůtě, žalovanému vytkl všechny vady prodaného automobilu, přestože je nebyl schopen vyspecifikovat tak přesně jako posléze soudní znalec (při vytčení bylo účastníkům zřejmé, o které vady se jedná). Nesouhlasí s odvolacím soudem, že neprokázal opravu hřídele. Odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v úvahu údaje, které se podávají z daňového dokladu vystaveného firmou Auto-Poly s.r.o. ze dne 24. 9. 2010 a svědčí pro závěr, že hřídel byla opravována. Dále namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže „věc neuchopil v širších souvislostech“, tedy pominul, že vady na předmětném vozidle mají svůj původ v zastřeném počtu najetých kilometrů, a že opotřebení vozidla bylo podstatně větší, než jak bylo žalovaným prezentováno. Žalobce je tudíž přesvědčen, že soudy z provedených důkazů (ze znaleckých posudků i z výpovědí svědků) učinily nesprávná zjištění ohledně vad věci (automobilu) a v důsledku toho nesprávně posoudily odpovědnost žalovaného za tyto vady.

Uvedené námitky nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž odvolacímu soudu vytýkají nesprávnost, popř. neúplnost skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení věci založeno. Vzhledem k tomu, že podstatou úvahy o správnosti právního posouzení věci je prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr (že žalobci vznikl nárok na úhradu výdajů spojených s opravou vozidla), je evidentní, že dovolatelem užitá argumentace dovolací důvod uvedený v nevystihuje. Pokud žalobce v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že vyšel-li by odvolací soud z úplně a správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy ze skutkové verze, že řádně a včas vytkl žalovanému vady prodané věci), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že mu vznikl nárok na úhradu výdajů spojených s opravou vozidla. Správnost rozhodnutí odvolacího soudu však nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit (je pro dovolací soud závazný) a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Z uvedeného vyplývá, že závěry, které Nejvyšší soud zaujal v dovolatelem citovaných rozhodnutích k otázce odpovědnosti prodávajícího za vadu prodané věci, se v posuzovaném případě nemohou uplatnit, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na zjištění, že žalobce v řízení neprokázal, že vady, které žalovanému (prodávajícímu) v zákonné lhůtě vytkl, v době uzavření kupní smlouvy existovaly, resp. byly předmětem opravy.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. srpna 2015

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu