Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 22/2015

11 Tvo 22/2015-17

U S N E S E N Í

M. P. ,

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného M. P. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný je stíhán u Městského soudu v Praze pod sp. zn. pro pokus zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku.

Městský soudu v Praze rozhodl usnesením ze dne 23. 6. 2015, č. j. -531, že obviněný se podle § 72 odst. 3 tr. ř. ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř., podle § 71a tr. ř. se jeho žádost o propuštění z vazby zamítá. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. se vazba nenahrazuje dohledem probačního úředníka.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, kterou Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. , podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl (výrok I). Dále pak ve výroku II podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. ř. nepřijal nabídku záruky M. U. a Ing. M. U. za další chování obviněného a ve výroku III podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřijal nabídku písemného slibu obviněného.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost, kterou je napadl výslovně ve všech třech výrocích. K výrokům II a III namítl, že v rámci svého výslechu při vazebním zasedání u Městského soudu v Praze dne 29. 7. 2015 (pozn.: myšleno zřejmě 23. 6. 2015) uvedl, že pokud by byl propuštěn z vazby, odjel by ke svým rodičům, kde má domek, jehož je spoluvlastníkem. Neměl by ani problém si zde najít zaměstnání, neboť celý život pracuje v gastronomii a v okolí jsou dvě velké restaurace. Odstěhoval by se tak do obce S. P. , zcela mimo území hlavního města P. , kde mělo dojít ke spáchání trestné činnosti. Nelze přitom podle obviněného pochybovat o tom, že by jeho matka a její manžel nebyli osobami schopnými příznivě ovlivňovat jeho chování. Obviněný opakovaně navrhoval, aby byli jeho matka a její manžel k nabídce záruky vyslechnuti. Je přesvědčen o tom, že by v jeho případě bylo možné nahradit vazbu kombinací opatření podle § 73 tr. ř. Soudy nižších stupňů náhradní opatření zvažovaly pouze odděleně.

K výroku I obviněný uvedl, že hrozba vysokým trestem nemůže odůvodňovat vazbu sama o sobě. Zdůraznil, že on sám kontaktoval policii a vyčkal jejího příjezdu, po němž byl zadržen. Po celou dobu řízení spolupracoval s policií a se znalci. Důvodem vazby nemůže být ani jeho osobnostní struktura, kterou se Vrchní soud v Praze nijak blíže nezabýval. Na otázku, zda je jeho pobyt na svobodě nebezpečný zdraví a majetku spoluobčanů, znalci uvedli, že není.

Závěrem své stížnosti pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. , zrušil a propustil jej z vazby na svobodu, případně nahradil vazbu jiným opatřením ve smyslu § 73 tr. ř.

Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že v části směřované proti výroku I napadeného usnesení vrchního soudu je stížnost obviněného nepřípustná. O tom byl mimo jiné obviněný v napadeném usnesení řádně poučen. Nicméně námitky směřované obviněným do tohoto výroku se současně dotýkají i výroků II a III, neboť předpokladem uložení opatření nahrazujícího vazbu je současně existence důvodného podezření ze spáchání trestného činu a naplnění vazebních důvodů.

Nejvyšší soud proto z podnětu podané stížnosti v části směřované do výroků II a III přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Obviněný je stíhán pro skutek, v jehož rámci měl po předchozí slovní rozepři napadnout svou přítelkyni s cílem zabránit jí v přivolání policie tak, že ji udeřil rukou do obličeje, rdousil ji oběma rukama a dusil přes peřinu až do ztráty jejího vědomí, následně v obývacím pokoji pomocí vánoční svíčky a polštářů založil požár a z bytu odešel. Později sám zavolal na Policii ČR, přičemž podle obžaloby sdělil, že napadl přítelkyni v afektu a žádal, aby na místo poslali sanitku. O průběhu incidentu podrobně vypovídala poškozená, jejíž výpověď potvrdili sousedé, ze spisu vyplývají i další skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a spáchal jej obviněný.

Obviněný je aktuálně ohrožen trestní sazbou deseti až osmnácti let odnětí svobody. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález sp. zn. (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). V případě obviněného tak je možné spatřovat naplnění dovolacího důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. v aktuálně hrozícím trestu odnětí svobody.

Pokud jde o naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř., poukázal vrchní soud na „předchozí delikty obviněného směřující vůči ženám za použití násilných aktivit“. Z opisu rejstříku trestů vyplývá, že obviněný zde má šest záznamů, převážně se jedná o násilnou trestnou činnost. Obžaloba zvláště poukazuje na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , kterým byl obviněný uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž jeho jednání spočívalo v napadení poškozené, kterou sledoval po vystoupení z autobusu, bránil jí v chůzi, držením za ruku ji zadržoval, vulgárně ji urážel, následně ji chytil oběma rukama pod krkem a škrcením ji dusil „až jí lezly oči z důlků“. Podle znaleckého posudku z oboru psychiatrie a klinická psychologie MUDr. Petra Kubeje a PhDr. Jiřího Kloseho, Ph.D., pobyt obviněného na svobodě není zdraví a majetku spoluobčanů nebezpečný „z úzce psychiatrického hlediska“, neboť obviněný netrpí duševní chorobou (č. l. 427). V dalších závěrech pak znalci konstatují např. tendenci obviněného k primárnímu uspokojování subjektivních potřeb, jeho schopnost hostilního i agresivního jednání, obzvláště ztíženou prognózu resocializace. Obava, že obviněný by na svobodě mohl opakovat trestnou činnost, je z těchto skutečností zcela zřetelná. Skutek, pro který je obviněný nyní stíhán, není v jeho případě ojedinělým aktem agrese a jednání tohoto charakteru rovněž není vázáno striktně na jednu poškozenou, proto není relevantní, že by se obviněný odstěhoval do vzdálenosti 100 km od jejího bydliště.

Pokud jde o možnost nahrazení vazby jiným opatřením, lze konstatovat, že výše uvedené vazební důvody jsou v případě obviněného naplněny s takovou intenzitou, že o uplatnění těchto institutů ani při kombinaci vícero z nich nelze uvažovat. Podle znaleckého posudku je navíc obviněný osobností poruchově strukturovanou, s rysy dissociality, se zvýrazněnými rysy emoční a afektivní instability, v prožívané zátěži se sníženým prahem k uvolnění impulzivní reaktivity. To ostatně koresponduje s jeho dosavadní trestní minulostí. Vzhledem k charakteru a závažnosti trestné činnosti, pro kterou je stíhán, by žádné z náhradních opatření nemohlo skýtat dostatečnou záruku ochrany společnosti. Popsané osobnostní charakteristiky obviněného zcela vylučují přijetí písemného slibu obviněného a výrazně svědčí i proti přijetí záruky důvěryhodné osoby, neboť nelze předpokládat, že by kdokoli mohl mít na obviněného potřebný vliv. K námitce obviněného, že jeho matka a její manžel měli být k podrobnostem nabídnuté záruky vyslechnuti, pak lze říci, že dotyčným nic nebránilo podrobnosti specifikovat písemně. Trestní řízení, zvláště ve vazebních věcech, je třeba vést bez zbytečných průtahů s maximálním možným urychlením, proto nelze soudům vytýkat, že dotyčné osoby v tomto směru nevyslýchaly.

Z výše uvedeného vyplývá, že se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ztotožňuje a stížnost obviněného se tak nemohla setkat s úspěchem. Nezbylo proto než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu