Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1004/2015

32 Cdo 1004/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně ČNES dopravní stavby, a. s., se sídlem v Kladně – Kročehlavech, Milady Horákové 2764, PSČ 272 01, identifikační číslo osoby 47781734, zastoupené Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Sartoriova 26/9, PSČ 169 00, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze – Malé Straně, Letenská 525/15, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00006947, o zaplacení částky 15 199 959,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2014, č. j. -224, takto:

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „ “).

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dle jejího mínění dosud nebyla judikaturou dovolacího soudu spolehlivě vyřešena, zda „lze v důsledku generální prevence předcházení škodám dle , a to i za situace, kdy právní řád na takové případy pamatuje institutem odkladu vykonatelnosti rozhodnutí“.

Na smysl takto vadně formulované (zjevně neúplné) otázky lze usuzovat z vymezení dovolacího důvodu. V něm dovolatelka akcentuje názor, že prostředkem pro případy, kdy by v důsledku pravomocného rozhodnutí hrozila újma, je odklad vykonatelnosti podle ustanovení Argumentuje, že pokud Nejvyšší soud nevyhověl žádosti žalované o odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu a žalovaná tuto skutečnost nerespektovala, „měl odvolací soud jeho jednání (posoudit?) jako jednání contra legem a nikoliv je de facto legalizovat podřazením pod princip generální prevence dle a ignorováním institutu vykonatelnosti rozhodnutí podle “.

Dovolatelkou předložená otázka kritéria stanovená v nesplňuje, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu na jejím řešení nezávisí. Odvolací soud takovou otázku neřešil a neměl důvod řešit.

Účelem odkladu vykonatelnosti podle ustanovení je předejít újmě, která by mohla dovolateli vzniknout neprodleným výkonem napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1996, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 6, ročník 1997, pod číslem 50). Povolení odkladu vykonatelnosti tudíž přichází v úvahu jen tehdy, lze-li podle napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nařídit výkon rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 83/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. , a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , jež jsou dostupná na http://www.nsoud.cz).Proto z povahy věci nepřichází vůbec v úvahu povolení odkladu vykonatelnosti též takových rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto o určení existence nebo neexistence právního vztahu či práva podle ustanovení (srov. shodně Krčmář, Z. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1952).

Takovým rozhodnutím byl též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 1999, č. j. -219, -223, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 17. dubna 1997, č. j. -105, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem určil, že smlouva o prodeji části podniku uzavřená dne 29. května 1992 mezi KBW, spol. s r. o., a Fondem národního majetku České republiky je neplatná.

Předpoklad, z něhož vychází dovolatelkou předložená právní otázka, tudíž v poměrech souzené věci splněn není.

Lze k tomu dodat, že o dovolání proti uvedenému rozsudku vrchního soudu rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. července 2000, sp. zn. . Odložit právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí umožnila až novela provedená s účinností k 1. lednu 2013 (srov. ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. srpna 2015

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu