Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
600F107DBA8AF46FC1257EEE0041607B.html
HTML · 14.16 KB
No categories available
25 Cdo 2390/2015
25 Cdo 2390/2015
U S N E S E N Í
1.
J. H.
,
2. J. H.
,
3. JUDr. H. H.
a
4. V. H.
, zastoupených JUDr. Pavlem Brachem, advokátem se sídlem Praha, Klapálkova 3132/4, proti žalovanému
městysu Besednice
, IČO 00245798, Besednice 382 81, Náměstí 52, zastoupenému Mgr. Tomášem Radou, advokátem se sídlem České Budějovice, Na Sadech 2017/13, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 242/2012 , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 12. 2014, č.j. 22 Co 1802/2014 -415, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali na žalovaném zaplacení 136.138,- Kč jako náhrady škody způsobené jim v souvislosti s výstavbou obecní komunikace žalovaným.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 12. 2014, č.j. 22 Co 1802/2014 -415, byl rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 7. 2014, č. j. 9 C 242/2012 -368, potvrzen ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, změněn ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s odůvodněním, že „napadený rozsudek vykazuje vady“, že „existuje dovolací důvod podle § 237 z. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů ..., a to konkrétně ten, že daná věc v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, přípustnost dovolání je dána, neboť „vyřešená právní otázka má být posouzena jinak a dále pro nesprávné právní posouzení věci“. Napadený rozsudek podle dovolatelů obsahuje právní vady spočívající v nesprávném právním hodnocení otázky promlčení a hodnocení okamžiku, kdy k promlčení došlo. V dokazování nebylo spolehlivě zjištěno, kdy se právní předchůdci žalobců dozvěděli o vzniku škody a kdo za ni odpovídá, promlčecí lhůta tedy nemohla začít běžet a uplynout před podáním žaloby. Uzavřel-li odvolací soud, že nárok žalobců je promlčen, jedná se o nesprávné posouzení věci, proto dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Přípustnost dovolání se řídí podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , jenž stanoví povinnost dovolatele vymezit, které ze zákonných hledisek v tomto ustanovení uvedených považuje za splněné, avšak pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. nepostačuje k projednání dovolání.
Dovolatelé v obsáhlém dovolání popisují skutkový stav věci a dosavadní průběh řízení, směšují však předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř. o. s. ř. ) a důvody dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a neuvádějí zřetelné a konkrétní vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, což je obligatorní náležitost dovolání.
V dovolání není uvedeno, která právní otázka relevantní pro rozhodnutí odvolacího soudu dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu řešena, nebo má být posouzena jinak, přičemž tento nedostatek bránící projednatelnosti dovolání může být odstraněn pouze po dobu lhůty k podání dovolání.
Pokud by dovolání podle obsahu mělo být vyloženo tak, že dovolatelé se domnívají, že otázka určení počátku běhu subjektivní promlčecí doby podle § 106 obč. zák. dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, anebo se odvolací soud od tohoto řešení odchýlil, popřípadě by se dovolací soud od něj odchýlit měl, pak lze konstatovat, že uvedená otázka byla v mnoha rozhodnutích dovolacím soudem řešena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 871/2002 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2423/2006 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2891/2007 ), odvolací soud se od tohoto řešení neodchýlil a dovolací soud neshledává žádný důvod, aby tuto svou ustálenou judikaturu měnil.
Námitkami, jež se týkají správnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nelze (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Správnost právního názoru, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, dovolatelé zpochybňují na základě vlastní verze skutkového stavu a vlastního hodnocení důkazů, když především polemizují se skutkovými závěry, které odvolací soud z provedených důkazů vyvodil (ohledně zjištění, kdy se poškození dozvěděli o tom, že škoda vznikla a kdo za ni odpovídá). Pouhý odlišný názor dovolatelů na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř. o. s. ř. ) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani právní posouzení odvolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009 ).
Jelikož dovolání nesplňuje zákonné náležitosti a nepředkládá žádnou právní otázku hmotného nebo procesního práva způsobilou založit přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 238a o. s. ř. o. s. ř. , bylo podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na jejich náhradu právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu