Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
5CD571B0CB654A33C1257EEE00416083.html
HTML · 13.44 KB
No categories available
26 Cdo 1524/2015
26 Cdo 1524/2015
U S N E S E N Í
J. P., MBA
městské části Praha 8
, se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, IČO 00036797, zastoupené JUDr. Evou Kuchtovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Šimůnkova 1596/4, o určení práva nájmu bytu a o vzájemné žalobě na vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 220/2011 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2014, č. j. 55 Co 34/2014 -215, ve znění usnesení ze dne 12. května 2014, č. j. 55 Co 34/2014 -238, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žalobce
je povinen
zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Evy Kuchtové, advokátky se sídlem v Praze 8, Šimůnkova 1596/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 4. 2013, č. j. 29 C 220/2011 -148, zamítl žalobu na určení, že žalobce je nájemcem tam označeného bytu (odstavec I. výroku), uložil žalobci povinnost jej vyklidit do 15 dnů od zajištění náhradního bytu (odstavec II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 2. 2014, č. j. 55 Co 34/2014 -215, ve znění usnesení ze dne 12. 5. 2014, č. j. 55 Co 34/2014 -238, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném odstavci II. výroku tak, že žalovanému uložil byt vyklidit do tří měsíců od právní moci rozsudku, jinak jej potvrdil.
Dovolání žalobce není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř. “ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. ) přípustné, neboť odvolací soud posoudil otázku aplikace § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění do 31. 12. 2013 (§ 243f odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a možného odepření výkonu vlastnického práva realizovaného žalobou na vyklizení bytu pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009 , uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatele, tak na straně žalované, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha (že v dané věci postačí poskytnutí delší lhůty k vyklizení, nikoliv vázání povinnosti k vyklizení na zajištění bytové náhrady) není ani zjevně nepřiměřená.
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění, dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ], který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 19. srpna 2015JUDr. Pavlína Brzobohatápředsedkyně senátu