Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1589/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce J. A., zastoupeného JUDr. Helenou Dvornou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Hurbanova 11, PSČ 142 00, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, IČO 41197518, o zaplacení částky 584 277 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2014, č. j. -256, takto:

Stručné odůvodnění ( ) :

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 24. února 2014, č. j. -240, zamítl žalobu na zaplacení 584 277 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. září 2014, č. j. -256, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním do obou výroků. Přípustnost dovozuje z ustanovení a důvod shledává v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které blíže konkretizuje. Soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení doplnil dovolání o vylíčení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tato výzva byla právní zástupkyni žalobce doručena dne 14. ledna 2015. Doplnění dovolání žalobce bylo soudu doručeno do datové schránky dne 29. ledna 2015, tedy po uplynutí lhůty stanovené soudem.

Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání žalobce nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas ( ) oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje obligatorní náležitost.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Z uvedeného ustanovení i z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, představuje obligatorní náležitost dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. ).

Tomuto požadavku však dovolatel nedostál, neboť k přípustnosti dovolání pouze odkazuje na , aniž by blíže konkretizoval, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

K doplnění dovolání, které bylo soudu prvního stupně doručené do datové schránky dne 29. ledna 2015, nemůže dovolací soud přihlížet pro opožděnost.

Podle věty první může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle nelze zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 23. října 2014 (č. l. 257). Dovolání žalobce bylo doručeno soudu prvního stupně do datové schránky dne 23. prosince 2014, tedy v poslední den lhůty k podání dovolání. Soud prvního stupně vyzval žalobce přípisem k odstranění vad dovolání ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, tj. od 14. ledna 2015 (doručenka na č. l. 263). Žalobce dovolání doplnil až dne 29. ledna 2015.

K doplnění dovolání nelze přihlížet, neboť bylo učiněno po uplynutí propadné lhůty k podání dovolání. Nic na opožděnosti doplnění dovolání nemění ani skutečnost, že soud prvního stupně dovolatele vyzval přípisem na č. l. 263 k odstranění vad dovolání ve lhůtě 10 dnů, ač podle pro dovolací řízení neplatí (mimo jiné) ustanovení Výzva soudu prvního stupně nemohla zapříčinit prodloužení zákonné lhůty k podání dovolání. K doplnění dovolání učiněnému po uplynutí lhůty k podání dovolání dle , by nebylo možno přihlédnout ani tehdy, bylo-li by dovolání doplněno ve lhůtě soudcovské, stanovené ve výzvě k odstranění vad dovolání.

Podle první věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě () odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Výzva k odstranění vad dovolání se uplynutím lhůty k podání dovolání stává bezpředmětnou, neboť marným uplynutím propadné lhůty dle se původně odstranitelné vady stávají neodstranitelnými.

Dovolání žalobce neobsahuje obligatorní náležitost, a to vymezení přípustnosti dovolání. Tento nedostatek nebyl dovolatelem odstraněn po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Dle ustanovení věta druhá se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 18. srpna 2015

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu