Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 630/2014

21 Cdo 630/2014

U S N E S E N Í

R. B.

, proti žalovanému

P. B.

, zastoupenému Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Litevská č. 1174/8, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání

žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2012, č. j. -200, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného

proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.11.2012, č. j. -200, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21.6.2012, č. j. -168, není přípustné podle ustanovení [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony) - dále jen " "], neboť soud prvního stupně ve věci samé nerozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Z hlediska otázky nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem P. B., zemřelým dne 24.6.2010, podle § 469a odst. 1 písm. a) a b) obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2001, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.7.2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2009, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.10.2014, sp. zn.

).

Dovolatelem vznesené námitky „nerespektování“ autonomie vůle zůstavitele a „rozporu“ s principem dobrých mravů proto nejsou důvodem, aby rozhodná právní otázka určení žalobce dědicem byla posouzena jinak.

Námitka dovolatele týkající se vázanosti soudů obou stupňů nálezem Ústavního soudu ze dne 14.4.2005, sp. zn. , není přiléhavá, jelikož Ústavní soud ve svém nálezu (zmiňujícím princip autonomie smluvních stran) dospěl k závěru o ústavně konformním výkladu smlouvy v soukromém právu. Rovněž jeho argumentace nálezy Ústavního soudu ze dne 6.9.2005, sp. zn. , a ze dne 7.11.2012, sp. zn. , není důvodná, neboť soudy se za daného skutkového stavu od názorů Ústavního soudu nijak neodchýlily.

Pro úplnost je nutno uvést, že dovolání žalovaného výslovně směřující „do všech výroků“, tj. zřejmě i proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, není přípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002, a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).

Protože dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem, neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. srpna 2015

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu