Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 697/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně PaedDr. M. W., O. – M. O., zastoupené JUDr. Hanou Sayehovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská třída 49, proti žalované UNIMEX-INVEST, s.r.o., IČ 258 72 117, se sídlem v Ostravě-Porubě, Svojsíkova 2/1596, zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská třída 936/21, o zaplacení 20.517,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. září 2014, č. j. -129, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 12. 2013, č. j. -65, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované dožadovala zaplacení předmětné částky s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 9. 2014, č. j. -129, rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalobkyně potvrdil ve výroku I., pokud jím byla žaloba zamítnuta co do blíže upřesněné části požadovaného úroku z prodlení (výrok I.), ve zbytku výroku I. je změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni spornou sumu se specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.). Odvolací soud konstatoval, že je žalovaná povinna žalobkyni, jež z titulu nájemního práva obývá byt v domě vlastněném žalovanou, vydat bezdůvodné obohacení spočívající v žalobkyní zaplacených, leč žalovanou řádně nevyúčtovaných zálohách na plnění spojená s užíváním bytu, která byla žalobkyni v rozhodném období dodávána jen ve velmi omezené míře.

Proti tomuto rozsudku (podle obsahu podání nikoli proti jeho výroku I.) brojí žalovaná dovoláním, jež má za přípustné podle , (dále jen „“), přičemž se domnívá, že přípustnosti tohoto dovolání není na překážku ani skutečnost, že bylo napadeným rozsudkem rozhodováno o žalobě na zaplacení peněžitého plnění nižšího než 50.000,- Kč. Podle dovolatelky je nutno zohlednit to, že žalobkyně má se žalovanou uzavřenu nájemní smlouvu na dobu neurčitou, v níž se zavázala hradit měsíčně jako zálohu na služby spojené s užíváním bytu částku 911,- Kč. Předmětem řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá vrácení uhrazených záloh, je tedy opětující se peněžité plnění na dobu neurčitou. Dovolací soud by tak při zvažování, zda může být dovolání pokládáno za přípustné s ohledem na výši částky, o níž bylo napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodováno, měl vycházet z pětinásobku ročního plnění, jež je žalobkyně podle smlouvy povinna žalované poskytovat, tj. z celkové částky 54.660,- Kč.

K dovolání se vyjádřila žalobkyně.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zabýval přípustností dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle je u opětujícího se peněžitého plnění pro závěr, zda dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, rozhodný součet všech opětujících se plnění; jde-li však o peněžité plnění na dobu života, na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší než 5 let, je rozhodný pouze pětinásobek výše ročního plnění.

Dovolatelka se však mýlí, domnívá-li se, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodováno o opětujícím se peněžitém plnění na dobu neurčitou ve smyslu posledně citovaného ustanovení, a že je proto při hodnocení přípustnosti dovolání třeba vycházet z pětinásobku výše ročního plnění. Obdobný právní závěr by mohl být přiléhavým v případě, kdy by odvolací soud za využití rozhodl o povinnosti k plnění opětujících se dávek splatných teprve v budoucnu, a kdy by se tudíž nemuselo jevit bezprostředně zřejmým, jaká byla celková výše peněžité částky, o níž bylo rozhodováno, respektive zda bylo dosaženo limitu pro přípustnost dovolání stanoveného v (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. ). Taková situace však v projednávané věci nenastala, neboť žalobkyně uplatnila pohledávku, jež se (odhlížíme-li pro účely posuzování přípustnosti dovolání od požadovaného úroku z prodlení) stala v celém rozsahu splatnou již před vyhlášením napadeného rozsudku, výše přiznaného peněžitého plnění je tedy nepochybná a její zjištění nevyžaduje provádění žádných dalších výpočtů. Jelikož odvolací soud rozhodl právě a pouze o žalobkyní nárokované sumě 20.517,- Kč s příslušenstvím, přičemž se z obsahu spisu ani dovolání samotného nikterak nepodává, že by řešená kauza měla povahu sporu ze spotřebitelské smlouvy či pracovněprávního vztahu nebo že by se jednalo o některou z věcí uvedených v , je přípustnost dovolání žalované v souladu s vyloučena a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle , věty první, odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které Nejvyšší soud s ohledem na zrušení s účinností od 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaným pod č. 116/2013 Sb., stanovil dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). K tomu srovnej více rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. . Dle a bodu 5 činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 1.940,- Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ustanovení má tedy žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2.240,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. srpna 2015

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu