Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 447/2015

U S N E S E N Í

O. P.

M. Ch

, zastoupenému Mgr. Jiřím Malínkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1073/33,

o 145.000,- Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. ,

o dovolání žalovaného proti rozsudku

Krajského soudu v Brně -pobočky v Jihlavě ze dne 18. března 2014, č. j. -75, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen zaplatit

žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. et Bc. Luboše Klimenta.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 4. 4. 2013, č. j. -40, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 145.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud nepřitakal tvrzení žalobce, dle nějž se na jeho úkor žalovaný bezdůvodně obohatil ve výši žalované částky, neboť shledal, že požadovaný obnos byl žalovanému řádně vyplacen jako směnečnému věřiteli ze směnky vlastní vystavené směnečným dlužníkem L. Č. Předmětnou směnku avaloval žalobce, který pak vyplacením sporné sumy splnil svůj rukojemský závazek ve prospěch žalovaného jako remitenta.

K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě, jenž je rozsudkem ze dne 18. 3. 2014, č. j. -75, změnil ve výroku I. tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 145.000,- Kč s úrokem z prodlení od 30. 8. 2011 do zaplacení, ve zbývající části tohoto výroku, jíž bylo zamítnuto žalobní žádání na zaplacení úroku z prodlení od 16. 3. 2011 do 29. 8. 2011, je potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud naznal, že na směnku nelze pohlížet jako na platnou, přičemž povaha vad, jimiž je stižena, vylučuje (v souladu s , zákona směnečného a šekového) i platnost rukojemského závazku žalobce. Bránil-li se žalovaný poukazem na nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce, dovozovaný z výpovědi svědkyně N., dle níž si žalobce opatřil předmětnou částku za pomoci půjčky od své rodiny, nelze jeho námitce přisvědčit, neboť peníze jako zastupitelné věci přechází půjčkou do vlastnictví dlužníka. Poskytl-li tedy žalobce žalovanému plnění, aniž by byl platně sjednán rukojemský závazek, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního úkonu ve smyslu obč. zák., jež je povinen žalobci vrátit, a to i s příslušným úrokem z prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu, vyjma části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, podal žalovaný dovolání, které zdůvodnil nesprávným právním posouzením věci. Dovolatel poukázal na to, že v řízení nebylo prokázáno, že platba ve výši žalovaného obnosu byla uskutečněna na základěy přiložené k žalobě a označené jako směnka, což dokládá i výslech svědkyně N., dle níž k předání peněz z její strany mělo dojít k datu odlišnému ode dne uváděného žalobcem. Pro posouzení otázky vzniku bezdůvodného obohacení je pak stěžejní, že částku 145.000,- Kč předala žalovanému jiná osoba než žalobce – konkrétně jeho babička paní J. N., jež v rámci svého výslechu uvedla, že žalobcem k předání peněz nebyla zmocněna, přičemž v řízení nebylo prokázáno ani to, že by se jednalo o žalobcovy prostředky. Uvedené dokládá nedostatek aktivní věcné legitimace žalující strany, pro nějž by měla být žaloba zamítnuta. Dovolatel tedy navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí naznačeným způsobem změnil, případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření zpochybnil přípustnost podaného dovolání a navrhl, aby bylo odmítnuto.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („“), ve znění účinném od 1. 1. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel ve svém podání uvedl, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel tedy musí objasnit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné tak, aby z dovolání bylo zřejmé (v závislosti na tom, který z případů přípustnosti dovolání dovolatel uplatňuje), od jaké ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva dosud nebyla a má být dovolacím soudem vyřešena nebo je jím rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. ). Absence vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ( ) přitom představuje vadu, která, nebyla-li v zákonné lhůtě odstraněna ( ), brání pokračování v dovolacím řízení a neumožňuje Nejvyššímu soudu jiný postup než odmítnutí dovolání (srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. ). Jelikož dovolatel právní otázku, z níž by bylo možno usuzovat na přípustnost podaného dovolání, ani v náznaku nepředestřel, přistoupil Nejvyšší soud dle , věty první, k odmítnutí dovolání.

Dovolací soud navíc připomíná, že právní úprava dovolacího řízení účinná od 1. 1. 2013 nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, leč právě tento charakter mají námitky, které dovolatel v dovolání vymezuje. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , části věty před středníkem, a s tím, že v dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud s ohledem na zrušení s účinností od 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaným pod č. 116/2013 Sb., stanovil dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). K tomu srovnej více rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. . Dle a bodu 5 činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 6.900,- Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ustanovení má tedy žalobce právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 7.200,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 27. července 2015

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu