Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1268/2015

32 Cdo 1268/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Českomoravské stavební spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 49241397, zastoupené Mgr. Peterem Olejárem, advokátem se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, proti žalovanému R. C., zastoupenému Mgr. Zdeňkem Turkem, advokátem se sídlem v Plzni, Slovanská 338/66, o zaplacení 185 556,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. října 2014, č. j. -201, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 10. února 2014, č. j. -164, ve výroku, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 185 556,25 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech za řízení před soudem prvního stupně tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 65 479 Kč (výrok II.) a uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 22 845 Kč (výrok III.).

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „ “).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel odvolacímu soudu (a shodně i soudu prvního stupně) v dovolání vytýká, že řešil otázku doručení úkonu odstoupení od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření (a rovněž tak předžalobní upomínky) ze strany žalobkyně žalovanému odchylně od rozhodovací praxe, když poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 3. června 2003, sp. zn. , a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2010, sp. zn. (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), zabývající se doručováním.

V dovolatelem odkazovaném rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že podmínkou pro doručení písemnosti dle ustanovení (zrušeného ), podle něhož projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde, je, aby adresát měl objektivní možnost se s ní seznámit, přičemž tuto možnost nemá, pokud se na uvedené adrese nezdržuje. Šlo v něm o situaci, kdy se adresát podle skutkových zjištění soudu na adrese, na niž mu byla předmětná písemnost doručována, nezdržoval. V souzené věci však šlo o jiný případ, kdy se žalovaný dle skutkových zjištění soudu, jimiž je Nejvyšší soud v dovolacím řízení vázán (a proto z nich vychází), na adrese P., T. (kterou za adresu svého pobytu žalovaný uvedl v úvěrové smlouvě a na kterou mu bylo doručováno odstoupení od smlouvy a rovněž tak předžalobní upomínka) zdržoval. Jestliže proto dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný měl objektivní možnost seznat obsah právního úkonu odstoupení od smlouvy, a posoudil, že žalovanému bylo odstoupení od smlouvy řádně doručeno (a pohledávka se stala splatnou), nelze souhlasit s názorem dovolatele, že by se jednalo o případ, kdy by se odvolací soud odchýlil v otázce doručení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Pokud dovolatel uvedl, že dovolání podává proti oběma výrokům, směřuje tak své podání zřejmě i proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, byť konkrétně nevymezuje (vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu má tři výroky – jeden výrok ve věci samé a dva výroky o nákladech řízení), jaký nákladový výrok má na mysli. Dovolateli je však třeba především vytknout, že dovolání v části, v níž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, trpí vadou, neboť v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ) a nesprávnost rozhodnutí. K výrokům o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoli argumentace. Tyto nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), dovolateli uplynula dne 26. ledna 2015 (srov. ustanovení větu první a druhou ). Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku uvedených nedostatků nelze posoudit rozsah napadeného rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení a stejně tak přípustnost dovolání proti této části rozsudku odvolacího soudu.

Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení , které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. věta první ), odmítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v části směřující proti jeho potvrzujícímu výroku ve věci samé pro nepřípustnost a ve zbývajícím rozsahu odmítl dovolání pro vady ( )

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 10. srpna 2015

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu