Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 569/2015

32 Cdo 569/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Pražská energetika, a. s., se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1492/4, PSČ 100 05, identifikační číslo osoby 60193913, proti žalované „STAVREMO s. r. o.“ v likvidaci, se sídlem v Praze 5, Podbělohorská 739, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 61246034, zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Žitná 1633/47, PSČ 110 00, o zaplacení částky 133 281 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2013, č. j. -213, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 14. listopadu 2012, č. j. -204, jímž Městský soud v Praze nepřiznal žalované osvobození od soudního poplatku za odvolání. Poplatková povinnost ve výši 6 660 Kč vznikla žalované podáním odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2012, č. j. -178, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 133 281 Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným.

Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalovaná v letech 2009, 2010 a 2011 nevyvíjela žádnou hospodářskou činnost, nemá žádný majetek a její závazky vůči různým subjektům činí cca 1,3 mil. Kč. Souhlasně se soudem prvního stupně zdůraznil, že žalovaná netvrdila ani neprokazovala žádnou objektivní příčinu vzniku a trvání své nepříznivé finanční situace, a ztotožnil se s jeho názorem, že špatná hospodářská situace žalované, která vychází z jejího podnikatelského neúspěchu, by měla být zahrnuta do podnikatelského rizika a neměla by být přenášena na stát, potažmo na daňové poplatníky. Argumentoval, že žalovaná je stále podnikatelem a bylo její povinností vytvořit si přiměřenou finanční rezervu pro případné uplatňování svých práv u soudu. Závěrem poukázal na výši vyměřeného soudního poplatku a vyjádřil přesvědčení, že je v silách žalované takový poplatek i přes nepříznivou finanční situaci zaplatit.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a „nadto“ obdobné případy byly dovolacím soudem rozhodovány rozdílně.

Dovolatelka zpochybňuje správnost právního názoru vysloveného odvolacím soudem a argumentuje ve prospěch závěru, že se na ni osvobození od soudních poplatků vztahuje. Vytýká též soudům, že ji nevyzvaly k prokázání příčin její situace. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „ “).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnou osobou (účastníkem řízení) při splnění podmínek povinného zastoupení ( a 4 ), se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.

Nejvyšší soud shledal dovolání v souzené věci přípustným, neboť je třeba přisvědčit dovolatelce, že odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, zda a z jakých důvodů lze odepřít osvobození od soudního poplatku žadateli, který je podnikatelem, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

S takovýmto závěrem o přípustnosti dovolání se pak nutně pojí též dovození jeho důvodnosti, neboť nelze než uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Podle ustanovení na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

K otázce, zda lze žadateli (účastníku) odepřít osvobození od soudních poplatků jen proto, že jde o podnikatele, jenž nese „podnikatelské“ či „hospodářské“ riziko, které nelze přenášet (přiznáním osvobození) na stát, se Nejvyšší soud vyjádřil již uveřejněním usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 1997, sp. zn. , ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 6/1998. V důvodech tohoto rozhodnutí je posouzen jako nesprávný (z ustanovení nevyplývající) názor, podle něhož žalobce jako podnikatel nese podnikatelské riziko, a protože předmět řízení souvisí s jeho podnikatelskou činností, již proto není dán důvod k jeho osvobození od soudních poplatků.

Nejvyšší soud pak vyložil ve svém usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že osvobození od soudních poplatků podle ustanovení lze přiznat i právnické osobě – podnikateli a že při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku nelze právnické osobě - podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese „podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko).

Je bez dalšího zřejmé, že důvody, pro něž odvolací soud nevyhověl žádosti dovolatelky o osvobození od soudních poplatků, ve světle uvedených judikatorních závěrů vykládajících ustanovení neobstojí.

Předpoklady pro změnu napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení v souzené věci dány nejsou, Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání ( věta první ), usnesení odvolacího soudu zrušil ( ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( , část věty za středníkem, ve spojení s ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. července 2015

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu